Zapátrali jsme v historii forem na beránka
Možná i vy doma pečete na velikonoce beránka. Třeba i schraňujte nějakou starou rodinnou formu. V posledních letech se jejich výroba znovu zvedla a není problém si formu pořídit.
Existují kovové nebo nejnovější silikonové. Také receptář těst je dnes velmi pestrý – od piškotové klasiky přes těsto šlehačkové, tvarohové, kynuté až třeba k perníkovému.
Největší sbírka
Majitelkou patrně největší české sbírky forem na pečené beránky je Jaroslava Holinová z Libiše na Mělnicku. Kdyby počítala jen počet druhů, protože některé má ve více variantách, došla by skoro k číslu 200. Nejvíce si cení malé formy po babičce.
V její sbírce najdete ale i kameninové, litinové, plechové, silikonové formy, beránky i ovečky. Formy se liší i ve způsobu pečení. Někdy se beránek pekl ležící, jindy stojící hlavou dolů, apod. Sbírku paní Holinová přechovává v podkroví a každý beránek má své katalogové číslo.
Keramičky
Hera, Kravsko, Hrdějovice, Třebechovice – to jsou místa, kde sídlily nejznámější keramické dílny na výrobu forem beránků. Na některých formách najdete i vypálenou značku nebo dataci. Beránci měli i různou srst. Někdy bývala ztvárněna jako kudrlinky, někdy pomocí ďolíčků, rýh nebo dokonalého reliéfu.
Ve starých formách se dá péct i dnes. Nejlepší je nejdřív povrch dokonale vymazat sádlem. Plechové formy se kdysi vyráběly hlavně při hranicích s německými zeměmi.
Chytré formy
Glazura pomáhala hospodyňkám s pečením. Původně se totiž vrstvou barevné glazury nepokrývala celá forma, ale jen spodek. Vrchní část zůstávala jen v keramice. Forma na pečeného beránka pak fungovala jako římský hrnec. Při skladování ve sklepě, kde byla vysoká vlhkost, natáhla vrchní část bez glazury vlhkost do sebe. Ta se pak uvolňovala při pečení. Pokládalo se to za výhodu – těsto se tak nevysušovalo.
Staré formy
Formy se zelenou glazurou jsou staré 200 let a více. Po roce 1850 se už dělaly jen zřídka. Při jejich výrobě se totiž používalo olovo, které našemu zdraví příliš neprospívá. Takže pokud máte doma zeleně glazovanou formu na beránka, máte hodně starý kousek.
Beránci se pekly i v různých velikostech. Kdysi totiž nemívala formu na beránka každá rodina. Bývalo zvykem, že na farách nebo ve mlýnech se peklo pro velké rodiny nebo větší skupiny lidí a to vyžadovalo i větší formy.
Másloví beránci
Kromě pečících forem se dělávaly i formy dřevěné, které sloužily k výrobě beránků z másla. Nejdřív se formička namočila do studené vody, aby nasála vodu a neodjímala ji potom máslu. Potom se vyplnila máslem, pořádně utěsnila pomocí dřevěných kolíků, které formu sepnuly a držely pohromadě.
V dobách, kdy domácnosti nebyly vybavené lednicí, se takové forma s máslem vložila do studené vody v kyblíku. Máslo tak ztuhlo, pak se forma rozevřela, beránek se opentloval mašlí a zdobil velikonoční tabuli.
Recept na velikonočního beránka podle Jaroslavy Holinové:
8 vajec, 280 g moučkového cukru, 240 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 50 g másla (nebo jiného tuku), čokoláda na vaření, rozinky, ořechy
Postup:
Z bílků ušleháme tuhý sníh, část cukru zašleháme, zbytek jen lehce vmícháme. Přidáváme jeden žloutek po druhém, mouku prosátou s práškem do pečiva, poslední přikapáváme rozpuštěné, lehce zchladlé máslo.
To vše jen lehce vmícháme a přidáme nasekané vlašské ořechy, hořkou čokoládu a rozinky (my na těch 8 vajec dáváme na každého asi dvě hrsti a másla na rozdíl od receptu dáváme tak 80 g). Poléváme čokoládou.
Z této dávky upečete jednoho středního, nebo dva až tři malé. U nás se recept na beránka stal postupem času receptem na buchtu jakéhokoliv tvaru, dodává Jaroslava Holinová.
