Za chasidskými židy či soudkyní islámského práva zavede diváky Festival Jeden svět

10. březen 2018

V pondělí začal jubilejní 20. ročník mezinárodního festivalu Jeden svět, který letos divákům nabízí 128 filmů o lidských právech z padesáti dvou zemí světa. My vás teď pozveme na několik zajímavých dokumentů o židovství a islámu.

Do komunity amerických ultraortodoxních židů zavádí diváky dokumentární film Jedni z nás, který festival Jeden svět uvádí v sekci Americana. Dramaturgyně festivalu Julie Kárová o něm říká.

Julie Kárová: „Je to film o tom, jaké to je, když se členi ultraortodoxní chasidské komunity v New Yorku rozhodnou ji opustit. Ten dokument je velmi silný a ukazuje malinko tu negativní stránku náboženství, pokud je bráno až příliš ortodoxně. Takže tito jednotlivci, o kterých dokument vypovídá, mají velké problémy s tím tu komunitu opustit, pomáhají jim různé neziskové organizace, které jsou nenáviděny touto ultraortoxní komunitou a často to končí soudními spory například o děti a podobně.“

Film nabízí vhled do specifické skupiny židů, jejíž konzervativnost se ve 2. polovině 20. století utužila v reakci na holocaust a rostoucí zesvětštění společnosti.

Julie Kárová: „Také to ukazuje význam židovství právě v New Yorku, kde je tato chasidská komunita velmi silná, v Brooklynu má obrovskou čtvrť, kde opravdu žijí podle velmi striktních pravidel a jen tento vhled je velmi zajímavý.“

Do světa tradiční islámské společnosti a změn, kterými v současné době prochází, dává nahlédnout americko-palestinský film Soudkyně. Představuje ho programový ředitel Jednoho světa Ondřej Moravec.

Americko-palestinský film Soudkyně

Ondřej Moravec: „Film Soudkyně pojednává o soudkyni Cholúd al-Fakíh, která se jako první žena v arabském světě stala soudkyní šaría. Film uvádíme v naší soutěži Máte právo vědět, protože je to jeden z prvních filmů, který se této tematice žen u soudů věnuje. Je neskutečně silný, protože ukazuje to, jak ona musí čelit spoustě narážek na to, že je žena a že má tím pádem velmi zkreslený pohled na vnímání právního systému. Věnuje se zejména rozvodům a tím pádem všichni muži, kteří se těch soudních přelíčení zúčastní, ji neustále zaplavují poznámkami o tom, jak je to nekorektní a jak by vůbec ona jako soudkyně neměla existovat.“

Ve filmu dochází také k řadě vyhrocených situací.

Ondřej Moravec: „Dokonce v jedné soudní síni dojde i k fyzickému útoku, je tam pokus o vraždu. Je to opravdu hodně drsný film. Ale zároveň ukazuje, že se ta situace dost lepší, protože poté, co se ona ustálila ve své funkci, tak si vychovala další tři ženy, které už na nějakých nižších postech také fungují u palestinských soudů. Takže to nese i takovou pozitivní naději.“

Dokument Když se bůh nedívá představuje íránského zpěváka a kytaristu Šahína Nadžáfího.

Dokument Když se bůh nedívá představuje íránského zpěváka a kytaristu Šahína Nadžáfího

Ondřej Moravec: „Shahin Najafi je dost unikátní protagonista už jenom z toho důvodu, že když ho potkáte v různý čas na různém místě, tak ho asi nepoznáte, protože je známý tím, že si neustále mění své vizuální identity, má různé převleky atd. Je to z toho důvodu, že v Iránu na něj byla uvalena fatwa, protože dost ostře vystupoval proti místnímu teokratickému režimu. A tak se přesunul do Německa, nicméně je stále pronásledován, takže i my jsme pro jeho příjezd do Prahy řešili různá bezpečností opatření. Ten dokument je do jisté míry hudební film, máme ho v kategorii Umění mění. Ukazuje, jakým způsobem se on v té německé společnosti, čili v novém světě, kde žije, snaží prosadit, jak se někteří jeho příznivci třeba i bojí chodit s ním na některé koncerty, jak jdou do auta a bojí se, že tam třeba bude nastražená bomba. Ten film je hodně autentický a hodně zblízka, ale zároveň si nese velmi svěží energii právě tím, jak je nasycen Šahínovou hudbou, která je hodně živelná.“

Šahín Nadžáfí dnes (v sobotu 10. 3.) od půl deváté večer vystoupí na koncertě v pražském experimentálním prostoru NoD.

Spustit audio