Virtuální realita jako forma psychoterapie. Na Vysokém učení technickém vyvíjí speciální program

„Teď vás teleportuji do největší meetingovky v kanceláři. Dejme tomu, že budeme chtít zážitek trochu ztížit, takže tam ty lidi dáme čtyři. A když nastavím pozornost na 100 %, tak už by vám měli věnovat plnou pozornost.“ V případě, že budu pacient, který trpí nějakou sociální fóbií, tahle situace by mi teď měla zvýšit tep. „V případě, že by to zvýšení tepu bylo nad nějaký rozumný rámec, tak vás můžu poslat třeba do lesa, což teď udělám.“

Čtěte také

Virtuální realita ve výuce? Na Masarykově univerzitě vyvíjí sadu her pro středoškoláky

Tomáš Švec z Fakulty informačních technologií zavedl naši redaktorku Barboru na firemní schůzku. Pár vteřin nato se objevila v lese. Fyzicky ovšem pořád byla v učebně na Vysokém učení technickém. To všechno je kvůli speciálním brýlím s virtuální realitou, které má nasazené. Stejně jako by je měl nasazené pacient při psychoterapii.

„To, co si nasazujete na oči, tak jsou nějaké čočky, za kterými jsou dva na sobě nezávislé displeje. Díky tomu, že na dvou displejích zobrazujete trochu rozdílné obrazy, tak to vytváří dojem prostorového vidění. Celý systém by měl fungovat ve spolupráci s terapeutem. Ten má možnost sledovat zážitek v brýlích pacienta, monitorovat jeho biosignály – například srdeční tep, a tyto signály využívat k rozhodování o dalším postupu,“ vysvětluje Švec.

Využití v medicíně

Technologie virtuální reality je známá spíš ze zábavního prostředí. Její využití v medicíně u nás není moc obvyklé, na rozdíl od praxe v zahraničí.

„Hlavním rozdílem našeho projektu oproti existujícím systémům (třeba v zahraničí), je zaměření na všeobecný rámec pro vývoj, ne jenom na konkrétní onemocnění. Aktuálně vyvíjíme scénář pro sociální fóbii, posttraumatickou stresovou poruchu z covidových jednotek intenzivní péče, a naopak ke zklidnění a relaxaci pacienta, například pobytem ve virtuálním lese,“ dodává Tomáš Švec.

Na vývoji jednotlivých terapeutických scénářů, které se do brýlí promítají, spolupracují vědci z VUT s lékaři z Masarykovy univerzity.

„Jeden ze způsobů, jak léčit pacienty, kteří tyto potíže mají, je takzvaná expoziční terapie. Pacient je vystaven těm podnětům, ze kterých má fóbický strach. Virtuální realita nám nabízí, že můžeme pacienta takovým situacím vystavovat. Někteří lidé, kteří třeba prodělali covid-19 na jednotkách intenzivní péče, tak mohou mít plně rozvinutou posttraumatickou stresovou poruchu. A zde se nabízí možnost expoziční terapie. Je asi obtížné vytvořit dokonalou maketu jednotky intenzivní péče, ve virtuální realitě to jde,“ vysvětluje psychiatrička Elis Bartečků.

Výzkumný tým z Brna chce do budoucna vytvořit scénáře na co největší škálu psychických potíží.