Více než 130 dětí v babyboxech. „To mě děsí,“ říká jejich zakladatel

Spisovatel, novinář, chovatel koní, ale hlavně autor myšlenky babyboxu – bezpečné schránky, kam může matka v nouzi odložit své novorozené dítě. Ludvík Hess ale popírá, že by takové zařízení přímo vymyslel.

„Babybox v jiné podobě, dřevěný a vystlaný slámou, je přece součástí celé historie lidstva,“ brání se. Ochrannou známku má na označení babybox a také na vzhled současné schránky – s klimatizací i odvětráváním.

BABYBOX
- vytápěná i klimatizovaná schránka, která umožňuje anonymní odložení miminka
- vložení dítěte do schránky spustí hlásič v nemocnici a babybox odešle i hlášení na vybrané mobilní telefony
- v řádu několika minut je dítě v péči zdravotníků, později dostane adoptivní rodiče
- v Česku je nyní 69 babyboxů, ke 30. březnu do nich rodiče odložili 136 dětí

Zanedlouho už budou mít babybox v každém okresním městě. Za jedenáct let, kdy babyboxy v Česku existují, do nich matky nebo otcové vložili více než 130 dětí.

„Z toho obrovského čísla mě popadá děs, protože si nemyslím, že je standardní, aby bylo tolik dětí odkládáno,“ přiznal Ludvík Hess v rozhovoru s Lucií Hostačnou.

Zároveň důrazně trval na tom, že se nepovažuje za zachránce životů. „Nikdy neříkám, že babyboxy zachraňují životy. Ony pouze přesunuly děti z místa, kde je rodiče mít nechtěli nebo nemohli, do míst, kde na ně naopak jiní rodiče toužebně čekali,“ upozornil Hess.

Snaží se o prevenci a nabízí ubytování

Každá shránka obsahuje kartičky s telefonním číslem a nabídkou pomoci pro rodiče v nouzi: „Odkládáš-li děťátko, protože s ním nemáš kde přespat, zavolej a bude o vás postaráno.“ A Ludvík Hess je také osobně připraven potřebným rodinám pomoci.

„U sebe na zahradě jsem postavil dva malé azylové domky o čtyřech samostatných bytových jednotkách. S financováním mi pomohla francouzská nadace Saint-Gobain. Ale o ubytování v těch domcích příliš velký zájem není,“ vysvětlil princip pomoci zakladatel babyboxů.

V Sokolově mají nejmodernější babybox|foto: Pavla Sofilkaničová

Matky odložených dětí jej velmi často kontaktují a chtějí mu dodatečně vysvětlit, co je k rozhodnutí vedlo. „Myslím, že si chtějí vytvořit alibi. Velice často naprosto zjevně lžou. Nedávno mi jedna maminka vysvětlovala, že jako zdravotní sestra otěhotněla s kolegou z nemocnice a dítě odložila, aby mu nedělala problémy. To zní hodně nevěrohodně,“ popsal Hess.

Pouze zlomek matek si odložení dítěte později rozmyslí, tyto případy lze spočítat na prstech jedné ruky. To ale vždy neznamená podle Ludvíka Hesse dobrý konec. „Asi dva příběhy dětí, které se vrátily k maminkám, považuji za šťastné. Jinak je otázka, zda je šťastným koncem návrat miminka k původní matce. Nebo příchod do rodiny, kde je toužebně očekávají, protože vlastní mít nemohou,“ konstatoval.