Ve stopách vzorů na Prix Bohemia Radio. Fotograf Jadran Šetlík propojuje mladé se svými idoly

Umělecký fotograf Jadran Šetlík realizuje projekt Ve stopách vzorů. „Je to o talentovaných, zapálených a ochotných mladých lidech investovat svůj čas a talent do čehokoli. A tito mladí mají vzory. Je to opak těch, kteří marní čas na sociálních sítích, které jeden známý neurolog nazval digitálním heroinem.“

Na výstavě najdete celkem 40 fotografií, tedy 20 dvojic. Je rozdělena dvě základní části: Děti a dospívající a Osobnosti a jejich pokračovatelé. „Začínáme kosmonautem Alešem Svobodou a jeho následovatel je mladý Jakub Přemek. Ze sportu je tu Dominik Hašek a mladá hokejistka. Najdete tu zakladatele firmy a jeho syna. Pro syna byl totiž jeho otec také vzorem. Ale mám i mladého svářeče, jehož vzorem je jeho mistr. Ten princip, že k někomu vzhlížíte, je stejný.“

Třetí část nese název Svět ve stopách českých vzorů, kde najdete světoznámou architektku Evu Jiřičnou a jejího obdivovatele. To vše a mnohem víc můžete zhlédnout na festivalu Prix Bohemia Radio v Olomouci, kde se koná už 41. ročník tradiční přehlídky toho nejlepšího z české i zahraniční rozhlasové a podcastové tvorby. Jadran Šetlík plánuje, že se zhostí dvou komentovaných prohlídek.

Výstava ale v Olomouci nekončí. „Ten projekt je takzvaně neuzavřený. Budou přibývat nové portréty. Snažím se, aby v daném regionu, kde výstava bude, byly i osobnosti a páry z toho kraje napříč profesemi.“ Prozatím jsou naplánované Pardubice, Brno a Mladá Boleslav. „Uvidíme, kam až doputujeme,“ usmívá se fotograf.

Alex Mynářová a Jadran Šetlík|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Technologie bez Photoshopu

O Jadranovi Šetlíkovi je známo, že fotí na analog a vyhýbá se úpravám pomocí moderních technologií. „Trvalo mi rok vyvinout technologii bez Photoshopu. Je to pěkná piplačka oproti tomu, jak se dají fotky upravit dnes, ale je to o něčem jiném. Přirovnávám to k polévce. Instantní polévka taky chutná jinak než poctivý vývar, jak dělaly naše babičky.“

Před objektivem mu stál Václav Havel, Tomáš Baťa nebo Karel Gott. Jen jednoho už vyfotit nestihl. „Lituji, že nemám portrét Arnošta Lustiga. Byl to blízký přítel. Vždycky jsme zašli na skleničku vína a focení přesunuli na příště. Jenže pak přišla nemoc, hospitalizace a už mi řekl jen: Jo, kamaráde, asi už nic nevyfotíme. Tak to mě hodně mrzelo.“

Vychovává si svého nástupce? Jak dvojice dával dohromady? Jak probíhá instalace portrétových fotografií? Už se mu při putování nějaká poškodila? Stali se z některých jeho ‚objektů' přátelé? Poslechněte si v pořadu Alex a host.