V Muzeu lidových pálenic ve Vlčnově mají stoletou slivovici. A nejmenší palírnu

10. listopad 2019

Z čeho je možné pálit alkohol? „Alkohol se dá pálit skoro ze všeho. Z brambor, z řepy či z ječmene. To se ale dělávalo hlavně dřív. Dnes už to jsou většinou ovocné produkty,“ říká Božena Kovářová, průvodkyně Muzea lidových pálenic ve Vlčnově. A místní expozice vám předvede i skutečné unikáty.

V muzeu vystavují podomácku zhotovená destilační zařízení nejrůznějších typů, velikostí i stáří. Některá z nich byla získána coby policejní konfiskáty při nelegálním, takzvaném černém pálení.

Textová i obrazová část výstavy ukazuje příchozím nejstarší zmínky o výrobě pálenky, která byla středověkými lékaři považována za vysoce ceněný léčebný prostředek. Mezi největší kuriozity muzea patří nejmenší pálenice, která měří pouhých 144 milimetrů. „Je zapsána v Guinessově knize rekordů a je plně funkční,“ dodává Božena Kovářová.

Nejčastěji se pálenice vyráběly z běžně dostupných věcí, jako byly lavóry, mlékárenské konve či zavařovací hrnce. V muzeu ale mají také pálenice vyrobená ze staré elektrické pračky či lázeňských kamen. „Jedním z našich nejnovějších exponátů je pálenice vyrobená z celé kuchyňské linky, kterou měl její majitel umístěnou ve druhém patře rodinného domu,“ popisuje průvodkyně.

Letitou slivovici provází příběh nešťastné lásky

Kromě toho má Muzeum lidových pálenic ve Vlčnově ve svém archivu i nejstarší vypálený produkt - z roku 1914. K této pálence se váže příběh nešťastné lásky. Vlčnovský rodák František Pavelčík miloval Mařenku Mošťkovou. Jejich vztah přerušila první světová válka. Z Vlčnova do ní odešlo 420 mužů a mezi nimi roku 1914 i František. Narukoval k dragounům a vypadalo to, že válku nepřežil.

Nejčastěji se pálenice vyráběly z běžně dostupných věcí, jako byly lavóry, mlékárenské konve či zavařovací hrnce

„Otec se dozvěděl, napřed poštou a potom od kamaráda, který se z vojny vrátil, že František při dragounském útoku spadl z koně a zůstal někde na poli. Když útok skončil, tak ho nenašli. Byl prohlášen za nezvěstného a tatínek, aby v rodině posílil naději, vzal demižónek slivovice, zakopal ho do země a doma řekl, že až se vrátí František domů, tak ho na jeho svatbě vypijí,“ vypráví průvodkyně.

Františkova dívka Mařenka tehdy odešla do kláštera, kde se modlila za jeho návrat. Uplynulo dlouhých šest let. František Pavelčík byl zraněný a v zajetí. Až po vzniku legií mu svitla naděje a v létě roku 1920 se vrátil domů.

„Vystoupil na perón a z druhého vlaku vystoupili rodiče jeho milé. Došli k němu a říkali, že se vrací z kláštera, ale z Mařenčina pohřbu. V okamžiku, kdy splnila svoje poslání, modlit se za jeho šťastný návrat, se odebrala k tomu, komu se zaslíbila, když vstoupila do kláštera.“

Na oslavy slivovicí tak nebylo ani pomyšlení. Pak přišla další smutná událost, 50. léta, kdy Pavelčíkovi o všechno přišli, a slivovice dál odpočívala na zahradě. Později se František oženil a měl tři děti, z nichž Jaroslav začal slivovici hledat.

Našel ji až v roce 2000 a věnoval ji svému bratranci, který nakonec věnoval sedm decilitrů dnes už 104 let staré slivovice obci, která pálenku nechala zatavit do skleněných ampulí. A ty můžete vidět v Muzeu lidových pálenic ve Vlčnově.

A pokud Vlčnovští otevřou každých 50 let jednu ampuli, vydrží jim slivovice na 300 let a příběh Mařenky a Františka zůstane pořád živý.

autor: Saskia Mišová
Spustit audio