Tanečník Michal Dužda: Psaní je mou druhou láskou

18. únor 2020

Tanečník a student Michal Dužda vyrůstal od svých devíti let v dětském domově v Tachově. Vystudoval taneční konzervatoř a dnes, přestože by každý hádal, že bude tančit na divadelních prknech, studuje prvním rokem mediální studia. Jednou by rád působil jako divadelní a taneční recenzent.

Máma byla nemocná, takže se o mě až do osmi let starala babička s dědečkem. Když zemřeli, ujali se mě teta se strejdou. Jednoho dne si mě ale vzala sociálka a dali mě do dětského domova. Příbuzní za mnou dojížděli, za což jsem byl rád. Za tu ochotu, že se o mě chtějí starat, i když jsem v jiné péči.

V dětském domově jste našel náhradní rodinu?

Ano, našel. Já jsem si tam nikdy nestěžoval, neměl jsem myšlenky na útěk, zázemí mi vyhovovalo. Rád se tam vracím, pořád k nim mám vazbu.

Michal Dužda se díky své vášni k tanci dostal na taneční konzervatoř:

Konzervatoř sídlí v Praze v Braníku. Po maturitě jsem mohl jít na dvouletou nástavbu a pak tanec vyučovat. Ale to není moje cesta.

Ale škola vás bavila?

Samotný tanec mě bavil.

Jak vás přijali spolužáci?

Koukali na mě jako na člověka z jiného světa. Já jsem nejraději sám se sebou. Z tanečního hlediska jsem extrovert, nebojím se ukázat svou duši, sám sebe a jdu do toho naplno. Jakmile se ale z uměleckého světa dostanu pryč, stáhnu se.

Měli spolužáci problém s tím, že jste Rom a že jste vyrůstal v dětském domově?

Ne, nikdo.

Přesto, že se celý život věnoval tanci, studuje dnes Michal mediální studia na Univerzitě Jana Ámose Komenského:

Protože rád píši a zajímám se o média, chtěl bych do toho proniknout, jít víc do hloubky, abych se tím mohl v budoucnu zabývat.

Chtěl byste tedy hlavně psát?

Ano, aktuální články se společenskou či uměleckou tématikou. Už teď píšu taneční recenze do časopisu Taneční magazín, který je dostupný i online.

Spustit audio