Spisovatel Jiří Kratochvil napsal vyznání rozhlasu a rozhlasákům, vzpomíná na Miroslava Skálu a Tomáše Sedláčka
Poslechněte si reprízu fejetonu Petry Dvořákové Zapomenuté otázky, vyznání Jiřího Kratochvila Rozhlas a rozhlasáci v podání Vladimíra Krátkého, další kapitolu z memoárového cyklu Jiřího Kuběny Z Mého Orloje a archivní rozhovor s básníkem Jindřichem Zogatou.
Kulturní magazín Českého rozhlasu Brno Zelný rynk slaví letos třicet let své existence. Při té příležitosti napsal prozaik Jiří Kratochvil vyznání rozhlasu a rozhlasákům.
„Český rozhlas je v naší historii přímo legendární pojem,“ uvádí spisovatel. „Na konci války byli rozhlasáci živým symbolem svobody, tedy v centru pražského povstání, a na počátku sovětské okupace to byli zas rozhlasáci, co se rozhodně vzepřeli bolševickým okupantům.“ I v listopadu 1989 byly brněnské divadlo Husa na provázku a brněnský rozhlas podle Kratochvila dvěma kulturními centry, která žila svobodou mnohem dřív, než se ze svobody stalo „ústavotvorné slovo“.
Čtěte také
Podle Kratochvila je rozhlas pro posluchače důvěrným společníkem a každodenním terapeutem. Z osobní zkušenosti vzpomíná nejčastěji a nejraději na literární redaktory Miroslava Skálu a Tomáše Sedláčka. A uvádí půvabnou podrobnost: že když jsem do brněnského rozhlasu kdysi nastoupila, bylo to právě do pracovny, v níž dříve míval Miroslav Skála na stole vázu růží a nové číslo pařížského deníku Le Monde. Kontakty s Francií byly pro něj stejně důležité jako později pro Tomáše Sedláčka.
Dále si můžete poslechnout reprízu fejetonu spisovatelky Petry Dvořákové Zapomenuté otázky v autorském čtení, poslední z vybraných kapitol Kuběnova memoárového cyklu Z Mého Orloje a archivní rozhovor s básníkem Jindřichem Zogatou. Ten měl 6. srpna 85. narozeniny, a tak si jej připomeneme prostřednictvím nahrávky z roku 2015.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
