Spisovatel i výtvarník. Výstava připomíná 20 let od úmrtí třebíčského rodáka Ladislava Nováka
V pořadu Zelný rynk zazní medailon Ladislava Nováka a výběr textů z Novákova Malého slovníku naučného. V Muzeu Vysočiny v Třebíči si zase můžete prohlédnout průřezovou výstavu Ladislav Novák 1925 – 1999.
Ladislav Novák se narodil 4. srpna 1925 v Turnově a zemřel 28. července 1999 v Třebíči, kde prožil většinu svého života a kde také vytvořil většinu svých děl. Pracoval v oblasti literární i výtvarné, vzájemně je propojoval a inspiroval. Je tedy vnímán jako básnický a výtvarný experimentátor, a to možná víc v cizině než u nás.
Ve výtvarné práci se soustředil zejména na práci s papírem, na přehodnocování významu tištěných materiálů nejrůznějšími zásahy, často destruktivními, interpretoval vlastnosti papíru, významové vlastnosti použitých tisků, reprodukcí výtvarných děl a fotografií, specifickým způsobem interpretoval samotný proces vzniku výtvarného díla. Byl objevitelem celé řady technik a technologických postupů, například alchymáží, froasáží, muchláží, které mu sloužily k rozvíjení fantazie a obsahových možností sdělení. Při své práci většinou počítal s náhodou, kterou dalšími zásahy interpretoval a usměrňoval.
Do širšího čtenářského i výtvarného povědomí se dostal poměrně opožděně až v šedesátých a dalších letech. Tehdy došlo k jeho setkání se spřízněným Jiřím Kolářem, Josefem Hiršalem a Bohumilou Grögerovou a dalšími, také s řadou zahraničních osobností z oblasti lettrismu, surrealismu a výtvarných experimentů.
V Muzeu Vysočiny v Třebíči je až do 6. října k vidění průřezová výstava Ladislav Novák 1925 – 1999. Na výstavě v konírně třebíčského zámku se mohou návštěvníci seznámit s jeho objekty z přelomu 50. a 60. let, s pracemi na papíře na pomezí literárního a výtvarného díla a s různými jeho speciálními technikami.
O svém prvním setkání s třebíčským autorem píše v nekrologu Přítel Ladislav Novák Josef Hiršal: „Samotného autora jsme v 60. letech poznali ve Slávii. Netušili jsme, že už je i mezi našimi známými dobře zapsán. Znal se totiž s Medkem, Fryntou, Ivanem Slavíkem, Bedřichem Fučíkem a již od čtyřicátých let nosil své básně k posouzení Nezvalovi a Demlovi, kterého pokládá, jak nám řekl, za svého duchovního otce.“
„Dodnes mne trápí,“ vzpomíná Novák, „snad jediné opomenutí. Když Deml umíral v nemocnici, vyprávěl mi celé pozadí Zapomenutého světla. Místo toho, abych je po příchodu z nemocnice domů zapsal, opravoval jsem školní sešity a černočerný příběh zapomněl. Bylo to v době, kdy mne tu šmírovala StB, a čekalo se na každou profesní chybu, které se dopustím, abych byl z učitelského místa odejit.“
V 70. letech se tyto generační schůzky změnily v jen občasná setkání, zato s mnohými pokračovala hojná korespondence uzavřená až Novákovou smrtí.
K přátelům, se kterými si Ladislav Novák dopisoval, patřil také jeho dávný přítel a spolužák, básník Ivan Slavík. Ten vzpomíná: „V průběhu vzájemného dopisování jsme si vyměňovali své výtvory, básně i překlady, které se za totality nedaly tisknout. Naše objevy, které jsme, zejména překladatelsky, paralelně učinili, nás také vzájemně ovlivňovaly, bylo to například poznání orální nebo gestické poezie mimoevropských národů.“
Celý medailon Ladislava Nováka a výběr textů z Novákova Malého slovníku naučného si poslechněte v přiloženém audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.