Špatně slyším, dám si sluchadlo. Kolem sluchového postižení panuje stigma, myslí si speciální pedagožka
Marína Štibrányiová učí na Masarykově univerzitě a je místopředsedkyní Spolku uživatelů kochleárního implantátu. Původně se chtěla stát logopedkou, postupně jí ale začalo dávat větší smysl pomáhat neslyšícím. Vytváří také projekty pro seniory a zabývá se začleněním dětí se sluchovým postižením do škol.
„V rámci studia speciální pedagogiky jsem si mohla vybrat z několika specializací a jedna z nich byla logopedie a surdopedie. I když jsme si na škole představovali, jak jednoho dne budeme pěkně sedět v ordinaci jako logopedové a pomáhat dětem nebo dospělým, zaválo mě to jinam. Při praxi jsem se dostala do Spolku uživatelů kochleárního implantátu, tzv. SUKI. A zůstala jsem tam,“ usmívá se. Dnes je Štibrányiová místopředsedkyní spolku.
Během své praxe dospěla k důležitému poznání: „V první řadě je to o lidech, ne o postižení samotném. Pomoci jim vypořádat se s handicapem a se začleněním do běžného života. Proto jsme začali dělat tábory pro děti se sluchovým postižením.“
Ve společnosti mají lidé dojem, že se jich téma postižení sluchu netýká. „Dokud nemají vlastní zkušenost nebo s někým z rodiny, tak tomu nechtějí věnovat pozornost. Často si ani neuvědomují, že je potřeba se o svůj sluch starat,“ podotýká pedagožka.
Přibývá lidí, kteří o sluch v průběhu života přichází na základě toho, jaký mají poslechový životní styl. „Jestli pracují v hlučném prostředí, jak si pouští hudbu do sluchátek, jestli žijí ve městě, na rušné ulici nebo na vesnici. Lidé v hlučném prostředí jsou vystaveni mnohem většímu riziku, že budou o sluch s věkem přicházet. A když neslyšíte, tak si nemůžete povídat. A když si nepovídáte, tak nesdílíte informace o tom, co vás každý den trápí. A s tím může přijít osamělost a izolace, ale dá se to řešit, když se začne včas,“ přibližuje osvětové aktivity SUKI Štibrányiová.
Kolem sluchového postižení panuje stigma
Jednou z důležitých věcí je nebát se mluvit o sluchovém postižení, nebát se zajít na vyšetření. „O sluch nepřicházíme většinou naráz. Nejdřív neslyšíme vysoké zvuky, ostatní ano, i když jsou tiché. To už je ale čas navštívit odborníka a nečekat, až se to dostane do fáze, že nerozumíme řeči, protože pak už vypadáváme z kolektivu,“ popisuje Marína Štibrányiová.
Sluchovým postižením se většinou začínáme zabývat, až když je pozdě. „Může být náročné se s tím srovnat, ještě když rodinní příslušníci do člověka šijí. Ale je to stejné jako s brýlemi – špatně vidím, dám si brýle, špatně slyším, dám si sluchadlo. Mám pocit, že kolem sluchového postižení panuje stigma. Někteří to mohou vnímat tak, že je člověk hloupý, ale sluchové postižení na inteligenci vliv nemá.“
Jaké jsou prvotní příznaky postižení sluchu? A jaké falešné představy máme o sluchovém postižení? O tom si poslechněte v rozhovoru s Janou Kobylinskou.
Související
-
Deafember, měsíc osob se sluchovým postižením, přibližuje svět neslyšících a pomáhá v komunikaci
Propojit svět slyšících a neslyšících se snaží společnost Tichý svět. Nabízí sociální rehabilitace, odborné poradenství a tlumočnické služby. Pobočku má i v Budějovicích.
-
Naděje pro pacienty se sluchovým handicapem. Kochleární implantáty zachrání sluch stovce Čechů ročně
Zachránit nebo zlepšit mizející sluch. To je hlavní důvod, proč ušní chirurgové každý rok více než stovce Čechů voperují takzvaný kochleární implantát.
-
Projekt neslyšících Jsem jedno ucho. Setkání s Davidem Buzrlou a Veronikou Cézovou
Student medicíny David Buzrla se jako neslyšící narodil do neslyšící rodiny. Přesto se naučil mluvit. Rozumí díky odezírání a když mluví, můžete mít pocit, že je cizinec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.