Slzy jako lék i cesta z krize. Proč si při životním pádu musíme dovolit plakat, radí terapeutka Markéta Kořínková

Životní pády jsou podle terapeutky Markéty Kořínkové přirozenou součástí našich osudů, i když v nás zanechávají různě hluboké šrámy. Lidé vyhledávají odbornou pomoc nejčastěji ve chvílích, kdy je srazí na kolena rozchody, rodinné neshody, ztráta zaměstnání nebo existenční krize a hledání smyslu života.

Zejména rozchod s partnerem přirovnává terapeutka k úmrtí. Naše tělo na něj reaguje podobně – pociťujeme ohrožení, úzkost nebo propadáme depresivním fázím. Proces hojení má několik etap, od prvotního popírání reality až po postupné smíření. Častou pastí je snaha vše logicky vysvětlit a zapomenout na emoce. „Emoční stránka se pak může objevit třeba za půl roku nebo za rok a člověk se může úplně sesypat, protože nedošlo k odžití emocí,“ varuje Markéta Kořínková.

Základním doporučením pro zvládnutí pádů je o problémech co nejvíce mluvit, ať už s odborníkem, nebo v bezpečném kruhu přátel. Důležité je také dovolit si být zranitelný. „Slzy mají opravdu léčivý účinek a efekt,“ připomíná terapeutka s tím, že se skrze ně z organismu vyplavují škodlivé látky.

Když se dostaví pochybnosti o vlastní hodnotě, pomáhá vzít si papír a tužku. Sepsat si černé na bílém věci, které se nám v životě povedly, pomáhá utvrdit se v tom, že naše kvalita není určena jen aktuálním neúspěchem. Na takový seznam se můžeme podívat kdykoliv během dne, když nás přepadne úzkost.

Při hlubokých krizích je zásadní nesnažit se vyřešit vše najednou. Cestou jsou malé, postupné kroky – naplánovat si procházku, zacvičit si nebo jít s kamarádem na kávu. Pokud se však situace neustále opakují nebo se objevuje sklon k zapíjení problémů alkoholem, je čas vyhledat profesionální pomoc.

Jaký je rozdíl mezi tím, když si úspěchy jen promítneme v hlavě, a když si je zapíšeme na papír? Proč terapeutka radí blízkým lidem, aby někdy nechali své drahé ‚sáhnout si na dno‘? Nejen to se dozvíte v rozhovoru s Markétou Kořínkovou.