S úzkostí, depresí nebo schizofrenií se dá normálně žít. V Třebíči s tím pomáhá Paprsek naděje

Koordinátorka Paprsku naděje Jindřiška Šmejkalová počítá, že centrum navštěvují nebo jinak využívají jeho služby desítky lidí: „Máme přes pětašedesát klientů, ale to neznamená, že jsou všichni každý den tady. Oni tu službu využívají dobrovolně, takže přijdou, kdy chtějí a potřebují. V průměru jich přijde asi patnáct denně.“

V Paprsku naděje se klienti učí praktické potřeby pro život, jako například pracovat s penězi nebo vařit. Mohou ale také tvůrčím způsobem trávit čas: „Máme keramickou dílnu i vlastní pec, máme učebnu angličtiny, ve společenské místnosti probíhají i kurzy angličtiny, pleteme z pedigu, vyrábíme šperky,“ říká Jindřiška Šmejkalová.

Sama tráví polovinu své pracovní doby papírováním, ale tu druhou je s klienty – dělá s nimi relaxaci, má komunitní i individuální schůzky, ale když je potřeba, tak i vaří nebo se pustí do keramiky.

Zařízení pomáhá zbavit klienty strachu z předsudků okolí a nebát se společenského života. „Máme tady třeba klientku, která sem vůbec nechtěla, dotlačili ji spíš rodiče, ale postupem času ožila, se všemi se vítá, učí se vařit a dokonce už jela dvakrát vlakem na návštěvu za dědečkem,“ raduje se z tohoto i z dalších úspěchů zdejších klientů Jindřiška Šmejkalová.