Roztavená, zapřená i znovu vzkříšená. I takový příběh vypráví socha prezidenta T. G. Masaryka v Sušici

První socha Tomáše Garrigua Masaryka měla stát na sušickém náměstí. Z důvodů estetických, koncepčních a prostorových byla nakonec ale zvolena nově se rozvíjející čtvrť Burínka. Tam vzniklo sousoší padlých vojínů z první světové války a padlých legionářů. Jak uvádí současný sušický historik Jan Lhoták, ve 30. letech vedení města rozhodlo, že sousoší doplní a celému areálu, jehož součástí byla i Masarykova škola, bude vévodit právě Masarykova socha.

„Socha byla bronzová a jejím autorem byl akademický malíř Otakar Švec. Původně byla vysunuta přímo na průčelí památníku padlých,“ popsal Jan Lhoták.

Nacisté ji zničili, komunisté ukryli

O pár let později nacisté sochu sejmuli, odvezli a byla použita na válečné účely, pravděpodobně byla roztavena. Vzhledem k tomu, že se socha nikdy nenašla, byl Otakar Švec požádán, aby vytvořil další sochu. A tak v roce 1947 vznikla nová, tentokrát pískovcová. Jenže se moci chopili komunisté, kteří rozhodli, že socha umístěna nebude. Zůstala tedy ve Švecově ateliéru, kde byla podle Jana Lhotáka až do konce 60. let.

Do Sušice socha připutovala v dobách uvolnění, na konci 60. let, a to díky horečnému pátrání některých sušických občanů. Byla sice postavena, ale přišla normalizace a zůstala proto bez označení. Dětem ve školách proto říkali, že je to Karel Klostermann, Alois Jirásek nebo Zdeněk Nejedlý.

Až v 90. letech byla soše navrácena její skutečná identita. V té době se vrátila ke svému původnímu názvu i Masarykova škola, která byla dočasně ZŠ Nejedlého ulice. Více než 28 let poté stojí v parku před ZŠ Tomáše Garrigua Masaryka socha muže v dlouhém kabátu a s kloboukem na hlavě. A na podstavci jsou tři iniciály T. G. M.