Romové by měli najít svůj cíl, říká Anna Chválová ze Strany zelených

6. srpen 2019

Anna Chválová pochází ze Sokolova, vystudovala sociální práci a andragogiku v Praze a prakticky celý život se věnuje sociální práci. Vstoupit do politiky ji napadlo teprve před dvěma lety, když se poprvé objevila na kandidátce Strany zelených do poslanecké sněmovny. O rok později neúspěšně kandidovala ze čtvrté pozice v komunálních volbách na Praze 5. Povídala si s ní Iveta Demeterová.

Jak dlouho se pohybujete v sociální sféře?

“O sociální oblast jsem se začala zajímat, když jsem nastoupila na Evangelickou akademii, tj. v roce 1997. Tenkrát tam se mnou nastoupila spousta zajímavých romských osobností a sami jsme se začali podílet na řešení různých sociálních problémů.”

Vy jste šla po střední škole hned na vysokou, nebo to bylo později?

“Můj vzdělávací proces byl strašně těžký a náročný. Mohu proto říct, že nikdy není pozdě něco se sebou dělat. I v dospělém věku se dá udělat maturita. Já jsem na vysokou školu nastoupila, když mi bylo 25 let.”

My spolu sedíme v kanceláři městské části Praha 4. Co tady konkrétně děláte?

“Mám na starosti odbornou práci – věnuji se integraci cizinců v této městské části. Praha 4 je jednou z největších městských částí Prahy. Snažíme se proto, aby vstup cizinců do společnosti byl jednodušší.”

Vy pro ně vytváříte projekty a nabízíte jim pracovní uplatnění?

“Náš nejnovější projekt, který byl schválený na celý rok, podporuje ministerstvo vnitra. V jeho rámci je např. pedagogická pracovní skupina, ve které se scházejí učitelé, které přímo zaměstnáváme na dohodu, a oni se individuálně věnují dětem cizinců. Například když sem přijde rodina s velkými dětmi, které už nemohou jít do 1. třídy, ale patří do 6. třídy, jen neumí ani slovo česky. Učitel ale na ně nemá čas, proto pomáháme jak učitelům, tak hlavně dětem individuální výukou.”

Do vaší gesce kromě cizinců spadají i Romové?

“Máme je v tom samozřejmě zařazeny. Patří mezi národnostní menšiny, ale romská menšina má přímo u nás na úřadě pracovníka, který má vymezený čas pro Romy. Oni se ale samozřejmě identifikují se mnou, jak tomu bylo i na Praze 5. Takže mi často volají, obrací se na mne, atd. Myslím si, že by funkci romského poradce měl určitě dělat Rom, protože má k těm lidem blízko. Já sice nejsem cizinec, ale pracuji s nimi, pocházím z menšiny, proto k nim mám trochu blíž.”

Když za vámi přijde cizinec, jak reaguje, když vidí Romku?

“Já mám s reakcemi cizinců hodně dobré zkušenosti. Berou to úplně normálně, nikdy jsem se nesetkala s nedůvěrou. Nebývá žádný problém.”

Máte usnadněnou cestu ke komunikaci.

“Určitě je to jednodušší. Snáz si získávám důvěru.”

S jakými dotazy se na vás cizinci nejčastěji obracejí?

“Často neví, kde mají zapsat děti do školy či školky. Hodně dotazů je k trvalému pobytu. Jakmile jsou tady ale delší dobu, tyto věci už vědí. Mívají často problémy s bydlením, proto se ptají, jestli tu nejsou vymezené byty pro cizince nebo jaký tu vlastně je systém dostupného bydlení a jestli oni mají nárok nebo ne.”

A mají šanci ho získat?

“Pokud mají trvalé bydliště třeba na Praze 4, můžou si samozřejmě zkusit zažádat, ale opravdu to není úplně snadné. Praha 4 je ale jednou z mála městských částí, která nabízí prostřednictvím nástěnky byty za nejvyšší nájem, a to i lidem bydlícím mimo tento městský obvod. Lidé, kteří mají našetřeno, se proto mohou zkusit přihlásit do této soutěže. A pokud jim to nevyjde hned, může jim to vyjít napodruhé.”

Proč podle vás majorita dříve přijme spíše cizince, než Roma?

“Na to samé jsem se častokrát ptala neromů a odpověď je stále stejná. Romové už tu šanci dostali. Prý ji prostě nevyužili.”

Vy to vnímáte také tak?

“Spousta Romů žije svůj život. Mají dobrou práci, děti mají vzdělání, mají se dobře a vlastně ani nepotřebují podržet. A pak je spousta Romů, kteří to díky spoustě náhod sami nezvládají. Tedy já to tak úplně nevnímám, pravdou ale je, že bychom jako Romové měli najít pohon, svůj cíl. Třeba v západní Evropě je úplně normální, že pokud v lokalitě, kde žiju, není práce, tak se odstěhuju. Já jsem se také odstěhovala ze Sokolova. Když jsem dokončila vysokou školu, pracovala jsem v továrně – měla jsem pod sebou 12 lidí, dělala jsem 100 % normy za 41,70 Kč. Všichni odešli ve 14 hodin, já zůstávala do 18 hodin, abych zaplatila nájem. Odešla jsem proto do Prahy, kde jsou ty pracovní možnosti neuvěřitelné.”

Našla jste si práci v Praze hned?

“Úplně hned. Byla jsem v šoku. Na své první místo mám dodnes krásné vzpomínky – dělala jsem odpolední učitelku v mateřské školce pro zdravé děti a pak jsem dělala učitelku u autistických dětí. Od té doby říkám, že jediný gadžo, co mi zlomil srdce, je Filípek, o kterého jsem se tam starala.”

Jak vám ho zlomil?

“On byl na mě strašně závislý, blonďák … a jeho maminka si toho všimla, takže jsem ho pak hlídala jako au pair.”

Anno, vy jste neuvěřitelně komunikativní, vzdělaná žena. Pomáháte Romům, cizincům … jaké jsou vaše další aktivity? Váš den by měl mít asi tak 50 hodin!

“Tím, že nemám rodinu, tak mám docela dost volného času. Stala jsem se členkou Strany zelených, byla jsem i v základní organizaci. Nejvíc jsem ale pyšná na to, že jsem členkou lidsko-právní sekce strany. Teď jsme například vydali zprávu, ve které jsem měla citaci a právě tím, jak se profesně věnuji cizincům, tak jsem se zcela nezištně rozhodla svůj volný čas věnovat projektům, kde se snažím zviditelnit romskou menšinu a romské osobnosti, o kterých se tolik nemluví.”

Vy nejenže točíte v České republice, ale vyjíždíte i za hranice, oslovujete Romy i neromy. Dá se říct, že média jsou vaším koníčkem?

“Mě to strašně baví. Momentálně se mi na tom nejvíc líbí to, že na tom s kolegou Frantou Kroščenem děláme bez jakékoliv dotace. O to je to pestřejší. Moje stránka, moje pravidla, nedostávám za to ani korunu.”

Jste naprosto objektivní …

“Ano, objektivní a hlavně svobodná.”

Hodně cestujete, kam se chystáte právě teď?

“V nejbližší době do Londýna, kde bych měla navštívit boxera Láďu Burianského, který trénuje malé děti a spolupracuje i s jejich rodinami a dělá práci v komunitě. Spolupracuje s Petrem Torákem a dalšími Romy z Anglie.”

autor: ide
Spustit audio