Romantická stavba v Karpatech má střechu jako Louvre. Nový Světlov je perlou anglické gotiky

Zámek Nový Světlov
Zámek Nový Světlov

Zámek Nový Světlov stojí na kopci nad Bojkovicemi v nadmořské výšce 330 metrů.

Moravská Hluboká, slovácké Miramare  nebo nově i Louvre – takovými superlativy je označován zámek Nový Světlov v Bojkovicích na Uherskobrodsku. Svádí k tomu architektonický sloh, do kterého byl přestavěn v první polovině 19. století. Je to novogotika nebo jinak anglická tudorská gotika.

To jsou ty rozlehlé bílé romantické stavby s cimbuřím a hranatými věžemi. I Nový Světlov takto září, ale až od roku 2011, kdy skončila jeho náročná oprava. Byla to vlastně záchranná akce v hodině dvanácté. Ještě v 90. letech minulého století to vypadalo spíš na zánik slavného sídla než na jeho znovuzrození. Teď je chloubou města a významným kulturním centrem i historickou památkou. Jak vzácnou, to ráda připomenu.

Zámek Nový Světlov stojí na kopci nad Bojkovicemi v nadmořské výšce 330 metrů. Stavba je dominantou této části CHKO Bílé Karpaty od konce 15. století. To je více než půl tisíciletí a za tu dobou měla přes dvacet vlastníků. Byli mezi nimi třeba Kounicové, Petřvaldští nebo Serenyiové.

První v té dlouhé řadě stáli tehdejší majitelé světlovského panství Landštejnové. Lokalitu nad Bojkovicemi si vyhlídli pro nové sídlo, protože o to původní, hrad Starý Světlov, přišli během česko-uherských válek. Nechali si postavit obrannou rezidenci a nazvali ji Nový Světlov. Další majitelé v době válečných konfliktů v 16. a 17. století hrad přebudovali na nedobytnou pevnost.

Nejzásadnější přestavba proběhla ve 40. letech 19. století. V zápisu o historii Nového Světlova jsem vyčetla, že v roce 1835 hrad zdědila po své matce Žofii Haugvicové z Biskupic její dcera Jindřiška, a nechala ho přebudovat na zámek v moderním tudorském slohu. Žofie Haugvicová se do dějin Světlova zapsala zase jako iniciátorka kulturního dění.

A proč se Novému Světlovu říká taky Louvre. Má zastřešené a zasklené nádvoří. Není sice kopií pařížské skleněné pyramidy, ta posloužila jako inspirace, ale je to unikátní řešení, díky kterému vznikl sál pro několik stovek lidí s celoročním provozem. Zámek je i dnes stejně jako za života Žofie Haugvicové kulturním a společenským centrem. Navíc má i prohlídkovou trasu, jejíž součástí je i vyhlídka z věže.

Spustit audio
autor: Věra Hotařová

Související