Robert Fajkus – verše a korespondence s Ivanem Divišem

8. červen 2018
Básník Robert Fajkus

Šedesáté osmé číslo brněnského časopisu Weles věnovalo celý blok básníku Robertu Fajkusovi, který loni oslavil 50. narozeniny. Vedle básní jsou velkým překvapením jeho dopisy s Ivanem Divišem.

Básník, editor a občanským povoláním lékař Robert Fajkus se narodil 6. února 1967 v Jindřichově Hradci. V loňském roce tedy oslavil 50. narozeniny. V brněnském nakladatelství Weles vydal dvě básnické sbírky: Sivý křik (1997) a Prašivina (2010).

Není z těch autorů, kteří publikují každý rok novou knihu – naopak. V mezičase se však podílí na přípravě sborníků a rediguje básnické sbírky svých kolegů a kolegyň. Robert Fajkus patří do autorského okruhu Welesu a spolupracuje i s básnickou edicí Masarykovy univerzity Srdeční výdej. Jinak řečeno: je příslušníkem tzv. královopolského okruhu, jehož ústřední postavou je básník a pedagog Vít Slíva.

Další brněnský básník a příležitostný recenzent Zdeněk Volf nicméně upozorňuje: „Přivítat básníka takovéhoto zjevu jen jako jednoho z okruhu kolem revue Weles je jistěže možné, ovšem zavádivé. Jakož i přijmenovat k němu Holana, Hejdu, a nepovolat expresionisty spárů Weinera, Trakla… Pouze Petr Král si čestně povšiml, že ve smyslové evokaci nemá u nás sobě rovného.“

Literární vědec a vysokoškolský pedagog, šéfredaktor Welesu Miroslav Chocholatý doplňuje: „Básník má schopnost zachytit okamžik, kdy skutečnost přerůstá v mýtus. Rád se pohybuje po vertikále spojující každodennost s věčností.“

V rozhlasovém magazínu Zelný rynk zazní verše Roberta Fajkuse, které 68. číslo Welesu publikovalo v bloku nazvaném Klub jindřichohradeckých úzkokolejek. Básně spojuje skutečnost, že jsou dedikovány literátům různých generací, v některých případech už zemřelým. Pro vysílání jsme vybrali ty, které autor věnoval Viole Fischerové, Zbyňku Hejdovi, Petru Hruškovi a Ludvíku Kunderovi.

Z Fajkusovy korespondence s Ivanem Divišem z let 1997 - 1999 zazní také jen úryvky.  Pro zajímavost zde uveďme citát, který ve vysílání neuslyšíte. Fajkus o generaci staršímu básníkovi píše: „Co vidím jako doktor: Nejhorší na stáří je imperativní vlastnost chronických nemocí strhávat na sebe neustále pozornost a bránit tak člověku v činnosti, kterou považuje po prožitých letech za důležitou. Tak se postupně drolí i psychika a stáří se stává trudným utrpením…“

V pásmu veršů a dopisů účinkují Michal Bumbálek a Vladimír Krátký v režii Lukáše Kopeckého, připravila Alena Blažejovská.