‚Prý si mám pořídit ještě jednoho, abych mohl posilovat,‘ směje se 14letý držitel Českého lva Jan František Uher

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Držitel Českého lva Jan František Uher (vlevo) se svými spolužáky

Sešity, svačinu a sošku Českého lva si včera do školy přinesl 14letý Jan František Uher. Čerstvý držitel ocenění za nejlepší výkon ve vedlejší roli ve filmu Všechno bude, pochází z Křenovic na Vyškovsku. Z malé obce, kam chodí i na základní školu.

Teď je v deváté třídě a dostat se do ní bylo obtížné. Natáčení totiž musel skloubit s individuálním učebním plánem. Pomáhali mu v tom ale i učitelé, rodiče a kamarádi.

„No, tak teď se mi přitížilo. Chtěl bych poděkovat rodině, dědovi taky, babičce, mamince, taťkovi, všem bratrům. Barunce Sittové, co mě vzala na casting, bez níž bych tady nebyl. A kamarádům, co mi pomáhali se školou, hlavně Jirkovi.“ Takhle zněl zkrácený děkovný proslov Jana Františka Uhra, když si cenu v sobotu 23. března přebíral v přímém přenosu České televize.

Všechno bude (2018)

Road movie / drama / komedie

Česko / Slovinsko / Polsko / Slovensko

85 minut, režisér: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha

Hrají: Tomáš Mrvík, Jan František Uher, Eliška Křenková, Zdeněk Mucha, Lenka Vlasáková

Ocenění: 6/10 Českých lvů (nominace: nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší vedlejší herečka, nejlepší vedlejší herec, nejlepší scénář, nejlepší střih) + nejlepší režie v Cenách české filmové kritiky a nejlepší režie na KVIFF

O pár dní později už je 14letý herec zpátky ve škole. „Teďka jsme měli fyziku. A dneska máme až do půl čtvrté, to teda nic moc,“ posteskne si. Ve svém děkovném proslovu jmenoval mimo jiné i spolužáka Jirku. „Ten mi každý den nosil úkoly ze školy. Díky němu jsem prošel ročníkem.“

Sešity, učebnice, svačinu a Českého lva

„Oni mi ho dali takhle do krabice. Já jsem nevěděl, jak to patří,“ ukazuje Jenda na černou kvádrovou krabičku, kterou postaví svisle na menší čtvercovou stranu a sklopí dolů delší bok krabičky. Z jeho vnitřní strany je pokrytý červenou látkou. A na ni postaví průsvitnou sošku lva s ostrými hranami. „Nakonec jsem zjistil, že to má být takhle a že když se to otevře, tak tam vyleze koberec. A lev už pak takhle jde po červeném koberci.“ Soška váží dva kilogramy. „Někteří kamarádi mi říkali, ať si pořídím ještě jednoho, ať můžu posilovat,“ směje se Jenda.

Šok, dojetí i radost

Spolužáci i učitelé ho ve škole přivítali a popřáli mu. Většinu gratulací ale už stihli v sobotu. „Žádný velký potlesk díkybohu nebyl, to bych se asi… no, možná bych byl dojatý, možná bych byl v šoku.“ K umění a kultuře to Jana prý táhlo od mala, jak přikyvuje i jeho učitelka dějepisu a zástupkyně ředitele křenovické školy Regina Kokešová. „Když je třeba školní akademie, tak on je ten hnací motor třídy, který má nápady. Takže to není až takové překvapení, že se chce v tomto směru realizovat.“

Jana Anna Uhrová se soškou Českého lva

Vedení školy Jendovi schválilo úlevy a individuální plán, když místo na vyučování jezdil na zkoušky a natáčení, kam ho vozil hlavně děda, který ho na casting přihlásil. Dojmy ze sobotního předávání cen se Janě Uhrové, matce Jendy, jen těžko popisují. „My jsme tam jeli s tím, že si to užijeme. A toto byl takový bonus. Něco navíc, což byl šok.“

Po deváté třídě půjde Jan František Uher studovat na brněnskou Střední školu uměleckomanažerskou. Herectví by pak rád studoval i na univerzitě.

Spustit audio
autoři: Tomáš Kremr , Pavel Sedláček | zdroj: Český rozhlas Brno

Související