Prvorepublikový ministr Robert von Mayr-Harting

Jeho tec byl divadelním hercem, vystupujícím pod uměleckým jménem Robert von Lenor. Ovšem jinak byla rodina von Mayr-Harting rodinou úředníků a důstojníků.

Této tradice se držel i Robert von Mayr-Harting. Po absolvování skotského gymnázia ve Vídni vystudoval na vídeňské univerzitě práva. Na začátku 20. století byl pak profesorem práv na univerzitě v Černovicích v Bukovině, tedy na dnešní západní Ukrajině.

 V roce 1909 přešel na pražskou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde působil až do roku 1938. V letech 1913-1914 a 1930-1931 zde byl děkanem právnické fakulty a v letech 1921-1922 rektorem celé německé části univerzity.

Na vědecké úrovni se věnoval zejména občanskému právu. Na toto téma publikoval řadu studií i rozsáhlých prací. Zároveň se angažoval v politice. Spolu s Karlem Hilgenreinerem založil v Československu v roce 1919 Německou křesťansko-sociální stranu lidovou jako nástupkyni rakouské lidové strany.

V lidové straně Mayr-Harting prosazoval aktivistický přístup, tedy spolupráci s československým státem. Tu ovšem podmiňoval zákonně zajištěnou rovnoprávností německé menšiny. Robert von Mayr-Harting se za německé lidovce dostal do parlamentu – nejprve jako poslanec, později jako senátor, a mezi lety 1926 – 1929 byl ministrem spravedlnosti ve vládách Antonína Švehly a Františka Udržala.

Ve sněmovně odmítal spolupráci s Henleinovou SdP, ale nakonec v březnu 1938 podlehl tlaku a společně s dalšími lidovci přestoupil do poslaneckého klubu Sudetoněmecké strany.

Z politiky se Robert Mayr-Harting ale stáhl a na univerzitě byl penzionován. Po válce mu na přímluvu prezidenta Beneše bylo přiznáno československé občanství a nemusel proto do odsunu. Zůstal tedy v Československu, kde v březnu roku 1948 zemřel.

Byl pohřben v Praze na Malvazinkách, v roce 1967 ho ale jeho vnučka nechala exhumovat a pohřbít na hřbitově ve Vídni.  

In der Rubrik „Jahrestag der Woche“ erinnern wir an den Rechtsanwalt und Politiker Robert Ritter von Mayr-Harting. Mayr-Harting wurde am 13. September 1874 in Aspern bei Wien geboren. Sein Vater war ein Schauspieler, der unter dem Pseudonym „Robert von Lenor“ auftrat. Ansonsten war die Familie Mayr-Harting eine Familie von Angestellten und Offizieren. Dieser Tradition hielt sich auch Robert von Mayr-Harting. Nach dem Absolvieren des Schottengymnasium in Wien studierte er dort auch Rechtswissenschaft an der Universität. Am Anfang des 20. Jahrhunderts war er Professor der Rechte in Czernowitz in Bukowina in der heutigen Westukraine. 

1909 wechselte er für fast 30 Jahre an die Karl-Ferdinands-Universität in Prag. 1913/14 und 1930/31 war er Dekan der Juristischen Fakultät. 1921/22 war er Rektor der deutschen Universität. Auf wissenschaftlicher Basis widmete er sich dem Bürgerecht. Mit diesem Thema veröffentlichte er eine Reihe von Studien und umfangreichen Arbeiten. Mayr-Harting engagierte sich auch in der Politik. Gemeinsam mit dem Karl Hilgenreiner gründete er im Jahre  1919 die Deutsche Christlichsoziale Volkspartei, als Nachfolgerin der Österreichischen Volkspartei. In dieser Partei setzte er den aktivistischen Weg durch, d.h. Zusammenarbeit mit dem Tschechoslowakischen Staat, jedoch mit einer Gleichberechtigung der deutschen Minderheit.

Mayr-Harting kam ins Parlament und später in den Senat. In den Jahren  1926-1929 war er Justizminister in den Regierungen von Antonín Švehla und František Udržal. Im Parlament weigerte er eine Zusammenarbeit mit der Henleins „Sudetendeutschen Partei,“ zuletzt unterlag er aber dem Druck und im in März 1938 trat er mit anderen Volksparteilern in den Abgeordneten-Klub der Sudetendeutschen Partei bei. Er zog sich aus der Politik zurück und wurde an der Universität pensioniert. Nach dem Kriegsende bekam er auf Fürsprache des Präsidenten Beneš die tschechoslowakische Staatsangehörigkeit und konnte in Prag bleiben. Mayr-Harting starb in März 1948 und wurde in Prag, am Friedhof Malvazinky beigesetzt. Im Jahre 1967 ließ ihn seine Enkelin exhumieren und am Wiener  Friedhof fand Mayr-Harting seine letzte Ruhe.