První neurochirurgická klinika v Československu vznikla v Hradci Králové. Teď slaví 70. narozeniny

Jak to tenkrát před 70 lety všechno v Hradci Králové začalo? A kdo u těch základů stál?
V Hradci Králové bylo založeno samostatné neurochirurgické oddělení už v roce 1948, ale teprve v roce 1952, tedy o čtyři roky později, se ono samostatné neurochirurgické oddělení stalo první neurochirurgickou klinikou v Československu. A samozřejmě u zrodu tohoto oboru, který doslova vznikal na zelené louce, stál význačný český neurochirurg, rodák z Předměřic, profesor, akademik Rudolf Petr.

Tomáš Česák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Slyšel jsem , že to byl tenkrát obor, do kterého se mnoho lékařů nehrnulo. Proč se doktoři nechtěli věnovat neurochirurgii?
Bylo to především proto, že se o tom oboru málo vědělo. Centrální nervový systém je svou podstatou jak anatomicky, tak fyziologicky, nejsložitější. A mám pocit, že ze začátku panovala jistá obava chirurgů pustit se do něčeho tak velmi neznámého, jako byl centrální nervový systém. Nemyslím si, že by se ta obava týkala akademika Petra, který měl pro strach uděláno. A možná k sobě hůř sháněl další souputníky.

Mozek je unikátní, proto je tento obor tak fascinující. Dnes už víme tolik, že dokážeme bezpečně operovat. Ale mnoho neznámého zůstává.
doc. MUDr. Tomáš Česák, Ph.D., přednosta Neurochirurgické kliniky FN Hradec Králové

Ale bylo velkým štěstím, že kvalitní spolupracovníky našel a ti mu pomohli tento obor v České republice rozvíjet. Nebyl to ovšem jen on, kdo se o rozvoj naší neurochirurgie zasloužil. Bylo to i pražské pracoviště Ústřední vojenské nemocnice v podobě prof. Zdeňka Fuska, který mu na jednu stranu konkuroval, ale na druhou stranu i hradecké pracoviště velmi stimuloval svojí aktivitou. Tedy byla tu v zásadě dvě pracoviště, hradecké a pražské.

Čtěte také

Legenda neurochirurgické kliniky v Hradci Králové prof. MUDr. Rudolf Malec

Ovšem rivalita mezi nimi určitě byla.
Samozřejmě. Ta je dodnes. Ale musím říct, a to mám doloženo i z osobních svědectví lidí, kteří si oba pány profesory pamatují, byli to gentlemani. A mám pocit, že se vlastně svým způsobem měli i rádi.

Hradecká neurochirurgická klinika byla prvním pracovištěm v tehdejším Československu. Jaká byla ta další prvenství? I cétéčko bylo v naší republice první v Hradci Králové, ne?
Ano, cétéčko bylo první v Hradci Králové a to bylo ruším v roce 1978, kdy bylo uvedeno do provozu. To byl skutečně revoluční krok v neurochirurgii. Do té doby byla ta vyšetření, abych tak řekl, nepřímá. A dávala jen částečnou informaci. CT poprvé odhalilo patologii centrálního nervového systému takzvaně obnaženou. Spatřili jsme detaily a struktury, které bylo nutné při operování vidět, takže to byl skutečně revoluční krok. Ale ještě bych se vrátil a akademiku Petrovi. Důležité je totiž také zmínit i akademika prof. Bedrnu, který v Hradci zakládal první chirurgickou kliniku. Díky jeho velkorysosti a citu pro věc dal oné neurochirurgii vlastně vzniknout tím, že pověřil dr. Petra tím, aby se právě neurochirurgii věnoval. A sám prof. Bedrna, tehdy ještě docent na první chirurgické klinice, drží primát, první operoval vyhřezlé bederní ploténky v roce 1938. Několik let před zahájením neurochirurgické práce akademika Petra.

Čtěte také

Neurochirurg Beneš: Je mi líto lidí, kteří nemají smysl pro humor. Takový člověk je trapná existence

Proč vy jste si vybral jako svůj obor neurochirurgii, pane docente?
Jsem atestovaný neurolog, to znamená, že mám k neurovědám velice blízko. Ale v té době, když jsem začínal na neurologii, tak jsem si po první atestaci uvědomil, že jsem povahově trošičku založen na dynamičtější věci, potřebuji za sebou vidět rychlejší efekt. Možná je v tom jistá moje netrpělivost, ale prostě začala mi chybět manuální práce, takové to přičinění, které přináší rychlý výsledek. Začal jsem se o tento obor zajímat a přemístil jsem se na neurochirurgickou kliniku v Hradci Králové. To bylo v roce 1994.

Víme už dnes o mozku úplně všechno nebo jsou věci, které nám ještě stále zůstávají zahalené tajemstvím?
Nedokáži to samozřejmě na procenta odhadnout, ale protože je mozek tak unikátní, tak samozřejmě všechno nevíme. A to je také důvod, proč je ten obor tak fascinující. Ze začátku možná vzbuzoval obavy z nepoznaného, ale dnes už víme dostatečně tolik, abychom dokázali bezpečně operovat. Ale samozřejmě mnoho neznámého zůstalo.

Čtěte také

Zapomínáte? Pomůže vám trénink paměti! A také ořechy, které tvarem připomínají mozek

Slyšel jsem, že mozek má konzistenci přibližně jako tvaroh?
Mí kolegové, kteří jsou mediálně známější, ho přirovnávají k různým hmotám. Ale on je prostě specifický. Jiný je ve svém normálním tvaru, jiná je patologie. A my jsme někdy při operacích tumorů velice rádi, když ta patologická, nezdravá část, má jinou konzistenci, tuhost, elasticitu a podobně, než má zdravý mozek. Protože třeba barevně je rozlišit nedokážeme. Jinými slovy, je to jistá elastická hmota. Ale opravdu zasluhující respekt.

Jak se vůbec operuje taková hmota?
Nejrůznějšími nástroji, máme dnes velice kvalitní vybavení na rozdíl od našich předchůdců. Díky magnetické rezonanci máme předoperační představu celkem přesnou. Snažíme se ji samozřejmě různými diagnostickými metodami co nejvíce zpřesňovat, aby toho překvapení na sále bylo co nejméně. A pak už jsou různé techniky, které speciálně takzvaně šijete na míru jednotlivým patologiím, které se chystáte operovat. Tedy hodně dáme na předoperační přípravu.

Čtěte také

Mozek si tvoří dálnice. Pestrostí podnětů vzniká prostor pro možnou objížďku, radí trenérka paměti

Je pravdou, že mozek sám o sobě nebolí?
Mozek sám o sobě nebolí, ale je to až ona etáž, řekněme, pod tvrdou plenou. Do té je inervovaný. A člověk v případě, že je operován při vědomí, tak se musí jednotlivé vrstvy obstřikovat lokálními anestetiky a podobně, abychom věděli přesně, zda tomu člověku neubližujeme.

Tedy operujete a normálně si povídáte s pacientem třeba o fotbale?
Třeba o fotbale. Ale není to otázka jen naše, ale spíš neuropsychologa, který s pacientem vede konkrétní rozhovor. A v případě, že to začne nějak haprovat, jinými slovy, zadrhávat, tak víme, že se blížíme něčemu, co bychom tam raději měli nechat.

Čtěte také

Pryč s rutinou, ta mozku vůbec nesvědčí. Rada světové šampionky v paměťovém sportu Michaely Karsten

Hradecká neurochirurgie slaví své 70. narozeniny. Jaká je ale její budoucnost, pane docente?
Já věřím, že světlá. Protože i když působíme v už 50 let staré budově, ve výhledu celé fakultní nemocnice je stavba multifunkčního chirurgického centra, které má být jakýmsi dvojčetem současné chirurgické kliniky. Snad v dohledné době, řekněme v horizontu pěti let, bychom tam měli najít i své uplatnění nejen prostorové, ale i na operačních sálech, na ambulancích, v jednotkách intenzivní péče. V tomto ohledu bychom si měli polepšit. A hlavně naši pacienti.

Dnes vás čeká nějaká operace?
Dnes mě čekají dvě operace. Jedna už je v běhu, mám tam mladší kolegy, kteří začínají, a já tam doběhnu a pomůžu jim třeba v té nejsložitější chvíli, řekněme.

Tomáš Česák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Přednosta neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové docent Tomáš Česák byl dnes naším hostem. Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu.