Proutěné sochy, květiny i stromy umí plést košíkářka Alena Bukvová

28. únor 2019

Košíky pletl už její dědeček. Vzpomínka na dětství pak Alenu Bukvovou přivedla na kurs pletení košíků, aby se pak košíkářství dokonce vyučila. Úspěchy v tomto řemesle dovršila loni, kdy se stala Nositelkou tradice pro Pardubický kraj.

Dnes na své košíkářské začátky vzpomíná Alena Bukvová z Lanškrouna s úsměvem. Tehdy to ale nic veselého nebylo. Vůbec jí to nešlo, proutky se lámaly, nedokázala je zkrotit. Práce s vrbovým proutím je totiž velmi náročná. Nesmí zanedbat přípravu, která je velmi složitá, a potřebujete na ni dostatek času. Vrbové proutí se vaří nebo máčí a olupuje, a to nějaký čas trvá. Ten pak naopak nemáte, když košíky pletete. Pracovat se totiž musí rychle, aby proutí nevyschlo.

Proutí si sama pěstuje a sklízí

Alena Bukvová se zajímá také o historii košíkářství. Vlastní zajímavý kufřík plný historických nástrojů košíkáře a dokáže o tom dlouho a poutavě vyprávět. Stejně jako v minulosti je být i dnes košíkářem poměrně velká dřina a vlastně ani neexistuje mnoho moderních způsobů, jak si to ulehčit, alespoň pokud chcete plést s klasického vrbového proutí. To si košíkářka stejně jako předkové také sama pěstuje, sklízí a tradičními způsoby upravuje.

Vypadá to krásně, ale za každým košíkem je spousta práce

Nevytváří z nich ale jen obyčejné košíky, koše a nůše. Umí i neobvyklé věci. Z proutí třeba upletla už dva Betlémy. Jeden na výstavu v lanškrounském muzeu a druhý v životní velikosti zdobil minulý Advent a vánoční svátky náměstí v Lanškrouně.

Pletení košíků učí také děti

Košíkářka pracuje velmi ráda také s dětmi. Pořádá pro ně třeba košíkářské dílničky o školních prázdninách. Těší ji učit je vytvořit si něco sami vlastníma rukama. Podle ní dnešní děti přijímají věci automaticky, nevědí, kolik za nimi může být práce. A když si to pak u ní vyzkouší, jsou  velmi překvapené. A v dětech, tedy konkrétně svých zatím malých ale velmi šikovných vnučkách, spatřuje také své pokračovatele.

Pletení košíků i práci s dětmi by se Alena Bukvová ráda více věnovala v důchodu. Zatím je zaměstnaná ve zcela jiném oboru, v kanceláři průmyslové firmy. Tvrdí, že živit se pletením košíků by nemohla. Je pro ni totiž důležité, aby vytvářela věci krásné a kvalitní, a to stojí spoustu času, který by nemohl být zaplacen. Konkurovat levným dováženým výrobkům, i přes jejich nízkou kvalitu, se nedaří. Proto se teď věnuje spíše propagaci košíkářské tradice a plete košíky pouze na akce, kde toto téměř zapomenuté tradiční řemeslo lidem znovu představuje.

Co všechno se dá pletením proutí vyrobit
Spustit audio

Související