Přemyslu I. Otakarovi k právu na dědičnou korunu dopomohla jeho obratná diplomacie
Syn krále Vladislava II. přišel na svět mezi roky 1155 a 1167 v Praze. Do naší historie se zapsal jako panovník, který získal pro svou dynastii právo na dědičnou korunu. Přemyslu I. Otakarovi k tomu dopomohla jeho obratná diplomacie a strategická volba stran.
Získal podporu jak od Filipa Švábského, tak od Oty Brunšvického, kteří se přeli o císařskou korunu. Zásadní byl také souhlas Papeže Inocence III.
Cesta k cíli pokračovala přes několik dalších odboček a vyvrcholila v roce 1212 slavnou Zlatou bulou sicilskou, vydanou 26. září toho roku v Basileji. Tato listina definitivně potvrzovala, že český trůn se bude dědit, král bude volen na domácí půdě a římský panovník bude volbu jen stvrzovat.
Přemysl I. Otakar měl několik potomků, z nichž se většina zapsala do dějin. Markétu, dceru z prvního manželství, provdal za dánského krále Valdemara II. a stala se z ní významná královna zvaná Dagmar.
Z druhého manželství se mu narodil syn, pozdější český král Václav I. a dcera Anežka, zakladatelka a abatyše kláštera klarisek v Praze Na Františku, která se v roce 1989 dočkala svatořečení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
