Přeji kronikářům, ať jim nikdy nevyschne kalamář! Směje se kronikářka České Skalice Jitka Kolářová

17. květen 2023

Vydáme se k moři, tedy k tomu našemu východočeskému, na jehož břehu leží Česká Skalice, město spojené s největší českou spisovatelkou Boženou Němcovou. Chodila tam do školy, měla svatbu v tamním kostele, má tam i své muzeum. Představíme vám ale teď jinou spisovatelku, která má za úkol v České Skalici zapisovat zdejší důležité události. Je to místní kronikářka Jitka Kolářová.

Vy se maličko usmíváte, to porovnání s Boženou Němcovou vás zaskočilo?
Přesně tak, to mě trošku zaskočilo. Na tuhle rovinu bych tak dalece ještě nezacházela.

Odkdy vedete kroniku v České Skalici?
Je to úplně nové, oficiálně od ledna tohoto roku, byť jsem se k tomu dostala až později.

Čtěte také

Pro města a obce je to vlastně zákonná povinnost, vést kroniku. Takže vy jste doslova nepostradatelná.
Je to sice zákonná povinnost, ale zároveň jaksi nevymahatelná. Takže obce sice mají povinnost vést kroniku, ale zároveň je někdy problém sehnat takového dobrodruha, který se chce psaní víceméně ve svém volném čase věnovat. Protože to není žádná funkce na plný úvazek. Takže je to takové: "Nevíte, co s časem? Staňte si kronikářem." Asi tak bych to řekla.

Psala jste si jako malá holka deníček?
Vůbec ne. Ale je pravda, že tak nějak celkově můj život směřoval k tomu, abych se kronikářkou stala. Ráda se ohlédnu zpátky, co se dělo v životě a čím si kdo prošel, fotografie mě také velmi baví, což je také určitým způsobem zaznamenání situace nebo události.

Při psaní kroniky poznáte město. Výhoda je i v tom, že to člověka vtáhne do akcí, mnoho lidí potkáte, všechny místní spolky a sdružení.
Jitka Kolářová, kronikářka města Česká Skalice

Na hradecké univerzitě jsem studovala archivnictví a pomocné vědy historické, mezi něž patří třeba i genealogie, což úzce souvisí samozřejmě s kronikařením. A to mi otevřelo cesty do všech možných muzeí, archivů, matrik a dalších paměťových institucí, jak se říká. A tím, jak získáváte zkušenosti, se ta cesta víceméně otvírá a směr je už určený. A potom došlo k tomu, že v České Skalici sháněli kronikářku a sestra mne na to upozornila. Já ovšem říkala, že nemohu dělat kronikářku, když tam nebydlím.

Recept na pagáčky od Jitky Kolářové, kronikářky města Česká Skalice na Náchodsku: pagáčky tomu říkali Blažovi a děda Dominik je dělal často. Byly nezapomenutelné. Nešetřilo se sádlem, škvarkami ani solí, proto byly tak křehké a vláčné zároveň. Vydržely i několik dní v plechové misce v chodbě na lednici, stačilo ji přikrýt utěrkou. Těsto se dělá z ½ litru mléka, 1 lžíce cukru, 1 kvasnic, soli, hladké mouky, 1 vejce, sádlo a škvarky - kolik chceš. Hotové těsto se nechá vykynout, pak se vyválí, vykrajují kolečka, která se ještě ozdobně tupou stranou nože protlačí. Pečou se dozlatova.

Vy jste nebydlela v České Skalici? Ale pocházíte odtamtud, ne?
Ano, jsem rodačkou z České Skalice, ale ve 20 letech mě život odtáhl do Prahy, tam jsem zůstala dalších 30 let, takže se spíše považuji za Pražáka. Ale teď jsem se vrátila po tolika letech zase do Skalice.

Čtěte také

Kronikář samozřejmě musí znát své město a sledovat všechny události v jistých souvislostech.
Hlavně musí být u všeho osobně. Takže mě teď oslovili, jestli bych nechtěla být kronikářkou, a já už neměla ten argument, že tam nebydlím. To je jedna věc a zároveň to pro mě také znamená, že naopak město víc i poznám. Je to výhoda v tom, že to člověka vtáhne do spousty akcí, mnoho lidí pozná, všechny místní spolky a sdružení, o kterých se v kronikách také píše.

Odkdy se píší kroniky v České Skalici?
Trošku jsem si to samozřejmě nastudovala když jsem nastoupila, podívat jsem se do nich, takže z konce 18. století pochází nejstarší, naprosto krásná kronika České Skalice. I s ilustracemi a obrázky, kde je třeba nakreslené náměstí České Skalice, to mne moc zaujalo. Kroniky byly dříve víc ilustrované než dnes, psaly se samozřejmě ručně, takže je to krásné. Je to až umělecké dílo toho kronikáře, což se bohužel z dnešních kronik už víceméně vytrácí.

Kroniky byly dříve víc ilustrované. Je to až umělecké dílo toho kronikáře, což se bohužel z dnešních kronik už víceméně vytrácí.
Jitka Kolářová, kronikářka města Česká Skalice

Vaše kronika se už tedy nepíše ručně?
Já bych ji klidně i ručně psala, ale už by to asi nikdo nepřečetl. Je to prostě dnes tak, že se víceméně všude píší kroniky elektronicky, byť zákon povoluje samozřejmě ručně psanou verzi i elektronickou s tím, že se pak následně kronika vytiskne. Já se ji budu snažit, to slibuji, ozvláštnit tím, protože ráda maluji a kreslím, že do ní občas namaluji nějaké zákoutí z České Skalice, který může kroniku ozvláštnit. Včetně toho, že mi osobně moc líbí kapitálky, první velká kreslená písmena. I to se dá vše udělat a různě do kroniky vložit. Takže to určitě chci zachovat, takový ráz kroniky ručně vedené, byť v elektronické podobě.

Čtěte také

Píše se taková kronika denně nebo jen, když je nějaká významná událost?
Dnes máme těch událostí tolik, že pokud chcete vést kroniku stoprocentně, tak ji asi budete muset psát opravdu každý den. Ale reálně na to není čas. Rozhodně to ovšem neodkládám a snažím se psát alespoň jednou za týden. Nebo si dávám do šuplíku poznámky, protože jinak to nejde, při tom množství událostí. Denní záznamy tam ale úplně nejsou. Dá se říct, že měsíčně je shrnuto, co se v tom měsíci událo, jaké byly akce.

Budete psát k dnešku, že jste byla v rozhlase na návštěvě?
Samozřejmě. Ještě navíc slavíme v těchto dnech 100 let rozhlasu, takže to je úplně jasné. Můžu do kroniky dát, že mne ke 100. narozeninám rozhlasu pozvali do studia, českoskalickou kronikářku. To musí v kronice být.

Čtěte také

Co máte vy osobně v České Skalici ráda? Jsou to místa, která patří i k vašemu dětství?
Kdybych nezmínila Ratibořice, to by bylo asi hanebné. Ale já mám moc ráda celé město, obzvláště teď po renovaci náměstí. Je úžasné si tam sednout ke kašně nebo k vodotrysku a ještě by tam mohla být fontána pre Zuzanu s hudbou a bylo by to dokonalé. Mám ráda i okolí města, s oblibou se projedu na kole třeba na Dobrošov a do dalších zákoutí.

Moc děkuji Jitce Kolářové, kronikářce České Skalice, za krásný rozhovor. Přeji vám, ať zapisujete do kroniky jen samé pozitivní události, žádné pohromy.
Přesně tak. Ne, jak tomu bylo dříve, kdy se psalo o hladomoru a dalších takových událostech. Takže já přeji všem krásný den a kronikářům, ať jim nikdy nevyschne kalamář.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související