Poslechněte si vyprávění o Tasově za starých časů

Marta Milotová ukazuje článek o prastrýci Jakubu Demlovi
Marta Milotová ukazuje článek o prastrýci Jakubu Demlovi

Tři vzpomínkové prózy Marty Milotové čte Aranka Lapešová v režii Lukáše Kopeckého.

Marta Milotová je praneteří tasovského kněze, básníka a spisovatele Jakuba Demla. Pod vlivem své dcery Marty Mackové a také na přímluvu literární vědkyně a editorky Daniely Iwashity začala před několika lety psát vzpomínkové prózy, ve kterých zachycuje nejenom, co si pamatuje o Jakubu Demlovi, ale i dětství svoje a svých vrstevníků a vůbec život v Tasově a jeho okolí za starých časů.

Sama o sobě uvedla:

„Myslím, že jsem svým příchodem na svět v neděli 8. prosince 1946 udělala svým rodičům radost snad proto, že už měli tři syny. Bezstarostné dětství jsem prožila v Tasově v domě na městečku, který postavil můj dědeček poštmistr Antonín Deml, bratr Jakuba Demla. Tasov si vždycky potrpěl hodně na kulturu, proto nám nic nechybělo, i když tenkrát nebyla ještě televize. O to víc se chodilo do kina, na ochotnická i umělecká divadla, na různé besídky, sportovní akce a jiné zábavy.

Marta Milotová (uprostřed) s dcerou (vpravo)

Také v kostele, kam se chodilo pravidelně, bývaly slavnosti. Lidé si byli blíž, víc se navzájem znali. Bylo krátce po druhé světové válce, všeho byl velký nedostatek, ale nám dětem přišlo samozřejmé, že nám rodiče nemohli ledacos koupit. O to vzácnější nám pak bylo, když jsme byli něčím obdarováni, a uměli jsme si toho vážit.

Po ukončení základní školy jsem se vyučila obuvnicí v třebíčské továrně, která dříve patřila Tomáši Baťovi. V roce 1964, pár let po smrti strýčka Jakuba Demla, dostali moji rodiče do nájmu jeho vilu, do které jsme se celá rodina nastěhovali. O dva roky později jsme měli ve vile s manželem svatební hostinu a od té doby jsme tam bydleli společně.

Alena Blažejovská s Martou Milotovou v Tasově

Po svatbě jsme začali stavět rodinný dům ve Velkém Meziříčí, do kterého jsme se nastěhovali v roce 1970 s tehdy tříletým synem Petrem a právě narozenou dcerou Martou. V únoru 1974 se mi naskytla práce na poště v Meziříčí jako doručovatelka. Po smrti tatínka a nejstaršího bratra Josefa, kteří oba zemřeli v roce 1982, k nám přijížděla pravidelně na víkendy moje maminka Marta Vrbová a po pár letech se k nám natrvalo přestěhovala, protože jí docházely fyzické i psychické síly. Často nám vyprávěla o dřívější době, o své rodině a o Tasově, ve kterém žili i naši předkové, které jsem nepoznala.“

Pro rozhlasový magazín Zelný rynk nyní herečka Aranka Lapešová v režii Lukáše Kopeckého načetla tři nové prózy Marty Milotové: Tasovský lihovar, Ruský zajatec v Tasově a Za starých časů. Vypráví v nich o Doležalových, kteří bývali správci lihovaru, ale i tom, proč se domnívala, že Tomáš Baťa byl Tasovák. Vzpomíná na zajatce Anyzima, který pocházel z Gruzie a staral se na tasovské poště o koně, ale i na svou maminku a na „bábičky“, kterých pro tasovská děcka jako by nikdy nebylo dost.