Porotce Národní přehlídky dětského verbuňku: Díváme se na to, jestli to z toho chlapce jde, jestli to cítí
Přes dvě desítky chlapců se v sobotu představily na Národní přehlídce dětského verbuňku. Tanec je pro svou unikátnost zapsaný na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Vítězové jarních regionálních předkol soutěžili ve třech věkových skupinách v rozmezí od osmi do patnácti let. Zazpíval a zatancovali i Šimon Janků z Uherského Hradiště. Uchvátil porotu i diváky, vyhrál prostřední věkovou kategorii. „Tři roky verbuju. Mně baví furt se tak nějak propracovávat. Prostě, bavíme se těma nohama furt něco dělat, a počítal jsem, že vůbec nevyhraju,“ říká Šimon s tím, že si myslím, že porotu oslovil hlavně úsměvěm. Ale hlavně zpěvem, tancem a bezprostředností. Malý Šimon si vybral písničku Přečo ste ma zverbovali v nedeľu, stejná kdysi nejvíc proslavila jeho trenéra Erika Feldvabela ze Starého Města. Čytřnásobného vítěze mužské verbířské soutěže strážnickém festivalu.
„Tady mám osm svěřenců. Nemůžeme si stěžovat na nezájem, ale je to spíše o tom, jak kdo v kterém regionu pracujeme. Musí tam být nějaká osoba, která se tomu věnuje. Jde nám o základní techniku a o to, aby si drželi čistotu svého regionu, aby se neinspirovali tanečníky z jiných regionů, nebo tam netančili nějaké cifry, které tam nepatří,“ Erik Feldvabel naráží na skutečnost, že verbuňků je několik druhů, podle národopisných oblastí. Jiný je Podluží, rozdíly jsou na Uherskohradišťsku, specifika má Horňácký nebo Strážnický.
Vítězem nejmladší kategorie se stal Ondřej Huňař, tancuje v Hanýsku, to je soubor z hanáckého Slovácka ze Šakvic na Břeclavsku. Ondra má osm let a verbuňk tancuje od školky. „Asi tak od čtyř roků,“ upřesnil a zároveň přiznal, že mívá trému. Malý Ondra reprezentoval na přehlídce oblast hanáckého Slovácka. Trénuje ho Lukáš Stávek, připomíná, že tamní verbuňk má svoji odlišnost. „Na hanáckém Slovácku, jako jediném v regionu, je třeba speciálně taneční zrychlená pomalá část, které se říká lašaňk, která se netancuje v žádném jiném regionu. To je typické pro hanácké Slovácko. Vychází se celkově u toho tance z Hanácké skočné,“ popsal.
K verbuňku typicky patří mužnost, tu logicky u žáků nalézt není možné. Přijde až s věkem, co tedy porota hodnotí? „Díváme se, jestli to má v sobě, jestli to cítí, jestli je to nacvičené, jestli je to jen mechanicky nadupané. Jestli to dělá násilím jen kvůli rodičům, nebo jestli ho to opravdu těší a že to chce dělat. Ten dětský verbuňk nemůže být manuálně nacvičený, to musí jít z něho. To je ta druhá půlka toho, co my posuzujeme. Technika, zpěv… to je v pořádku, ale jestli tomu věří a jestli to chce dělat,“ popisuje Petr Vozár, porotce nejen dětských ale i dospělých verbířských soutěží. Chystá se za týden rozhodovat do Strážnice, kde si zatancují v rámci mužského finále i všichni tři vítězové uherskohradišťské Národní přehlídky dětského verbuňku.
Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz, neboť ačkoliv se převážně tančí hromadně, každý z tanečníků přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novouherské. Vzhledem k jeho lokálním specifikům lze rozlišovat sedm regionálních typů. Verbuňk je součástí přirozených tanečních příležitostí (hody, zábavy), existuje však také v pódiové formě. Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva UNESCO. Dodnes se tančí Slovácký verbuňk ve většině obcí na Slovácku. Je přirozenou součástí tanečního repertoáru (např. hodech, svatbách či vinobraních). Každoročně se v rámci Mezinárodního folklórního festivalu ve Strážnici koná "Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku".
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
