Petr Salava: Moc rád vzpomínám na dobu, kdy se na stadionech zpívalo a největší nadávka byla vůl

Amfora znamená zkratku pro amatérské fotbalové rarity. Dres ojedinělého seskupení už obléklo na 400 umělců a sportovních osobností. Plánovaný poslední zápas proběhl ve Vrbičanech. „Byla to velká sláva. Rozdali jsme míče, dresy. Tehdy to bylo velmi emotivní rozhodnutí, přece jen je to moje dítě. Ale už po měsíci se začali někteří hráči ozývat, jestli to není škoda. A tak se to sešlo, že přišlo 62 nabídek na zápasy. Nakonec jsem vybral tři a vždy budou charitativní,“ říká k pokračování Amfory moderátor a prezident fotbalového klubu Petr Salava.

Nejbližší z těchto tří zápasů Amfora odehraje 20. června ve Slaném. Důležití pro klub jsou výkopáři. Mezi nejznámější patří Jiřina Bohdalová, Helena Vondráčková, Monika Absolonová nebo Jitka Zelenková. „Vždy jezdí tři. Jsou velmi podstatní. Nejen, že provedou čestný výkop, ale zůstávají, podepisují se, fotografují a velmi hezky zdobí zápas.“

Alex Mynářová a Petr Salava|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

S Amforou nejen v Kambodži

S klubem projeli už 36 zemí. Rád vzpomíná na zájezd do Kambodži. „Tam to zařídila Jiřinka Bohdalová, protože kambodžský král ji obdivuje od svých studentských let. A když se sešli v Praze v rámci jeho oficiální návštěvy, tak ji pozval do Kambodži. On umí výborně česky. Ona mu řekla, že by přijela a vzala s sebou pár kamarádů. Nakonec se z nás stala oficiální delegace. Já jsem požíval velké výsady jako prezident. Král řekl, že pojedu limuzínou, tak jsem seděl v limuzíně a kynul jsem na křižovatkách policistům, kteří mě zdravili.“

Díky Amfoře řadu let spolupracoval s fotbalovým svazem a připravoval atmosféru mezistátních zápasů. „V devadesátých letech jsem učil lidi na stadionech zpívat třeba písničku Není nutno. Bylo neskutečné, když najednou 20 tisíc diváků zpívalo a odpovídalo: vadí–nevadí. Neměli jsme chorea, diváci se chodili na fotbal bavit. A já si pamatuji, když jsem jako náctiletý chodil na fotbal, že nejhorší urážka, kterou v té době na stadionu bylo možné slyšet, bylo, že soudce je vůl. Neexistovaly rvačky, pálení vlajek navzájem nebo světlice. Jsem rád, že jsem zažil tu krásnou dobu.“

Kromě fotbalu začal před několika lety malovat. „Věnuju se naivní tvorbě. Spolupracuju s manželkou Jana Čenského, Danou, a společně vystavujeme. Ona má obrazy, já obrázky. Jsou optimistické a lidem se líbí. Už jsem namaloval 96 obrázků a 35 už je jich prodaných.“

Jaké objekty si vybírá pro malování? Co pro Amforu znamenalo, když někteří hráči odešli na onen svět? Do jaké země by se s klubem ještě rád vypravil? Od roku 1980 je diskžokej a této profesi se stále věnuje. Jaké speciální akce chystá? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.