Pepčín ničili vojáci i „sběratelé“ z okolí. Základy obnovili studenti uherskobrodského gymnázia

Letní sídlo pro Václava Kounice a jeho mladou ženu Josefínu navrhl architekt Václav Wittner. Pětipatrový zámeček v pseudorománském slohu s vysokou věží stával na zalesněném pahorku Obora. Už nestojí, v roce 1981 byl srovnán se zemí. Jestli se zdevastované šlechtické sídlo dalo ještě zachránit, to už se nedozvíme, ale můžeme si připomenout jeho krátkou historii. 

Zámek byl dostavěn v roce 1905 a manželé Kounicovi v něm trávili hodně času. Vzali se v roce 1908. Hrabě Kounic byl velkým milovníkem výtvarného i literárního umění. Ještě dnes si lidé znalí historie Pepčína vyprávějí o jeho knihovně, měla prý okolo tří tisíc několikajazyčných svazků. Listovala jsem pamětní knihou a našla jsem tento zápis: „Zařízení mělo velkou umělecko-kulturní a historickou cenu, neboť hrabě Václav shromáždil vše, co bylo Kounicům drahého, učinil ze zámku vzácné muzeum, umístil v něm celý rodokmen, jako i celou svou vzácnou knihovnu“.

Slaďák bez happyendu. Zámek Pepčín provázel příběh stárnoucího hraběte a jeho mladé ženy

• Upravit
• Smazat

Nadšenci se nyní snaží o obnovu základů zámku mezi Uherským Brodem, Drslavicemi a Vlčnovem.

Kounicovi měli hodně přátel mezi umělci a taky je na zámek často zvali na večírky i na koncerty. Tato etapa jejich života byla ovšem hodně krátká. Hrabě v roce 1913 náhle zemřel a společenský ruch se ze zámku vytratil. Josefína Kounicová zámeček i polesí Obora sice zdědila, ale už v něm tak často nepobývala. Žila většinou v Praze. Stala se správkyní majetku a starala se o něho, podle svých možností, v období první republiky. 

Pomáhal jí hajný a ne příliš početný personál zámku. Během druhé světové války se v něm ukrývali partyzáni, po nich pak vojáci. Vybavení bylo postupně zničené nebo rozkradené. Mezi takzvanými sběrateli umění byli i lidé z okolních vesnic. Po roce 1948 byl zámek znárodněn a hraběnka ho musela opustit. Místo ní se do zámku nastěhovali další vojáci, pak v něm byly sklady, stavba začala chátrat, ale nikdo si z toho nedělal těžkou hlavu.

Josefína Kounicová nakonec zemřela zapomenutá a v ústraní v roce 1961. Zámek ji „přežil“ o pouhých dvacet let. S jeho likvidací v roce 1981 se místní lidé jen těžko smiřovali a vlastně nesmířili dodneška. Přemýšleli o tom, jak místu vrátit zašlou slávu. Nejdříve chtěli postavit rozhlednu s cimbuřím, která by připomínala věž zámečku.

Nápad nakonec zavrhli, protože by to byla velice nákladná investice. S novou myšlenkou přišli v roce 2016 studenti uherskobrodského gymnázia. Nabídli, že se pokusí najít a odhalit základy zámečku. Získali na svoji stranu vedení obce Drslavice i Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě.  Nadšení a chuť do práce byla obrovská a nikoho neodradilo ani zjištění, že na základech stavby je asi půlmetrový nános stavební suti a hlíny.

A jak to dopadlo? Základy jsou obnovené a odpovídají originálním plánům. Našel se i sklep a studna, původně byla prý asi 50 m hluboká. Ze suti a hlíny je postavena vyhlídka ohraničená umělecky kovaným zábradlím a z ní shlížejí na základy zámku hraběnka Josefína a hrabě Václav Kounic, sousoší v životní velikosti je z dubového dřeva.

Dřevěný je také altánek uprostřed základů. Jestli se podaří obnovit ještě studnu a přivést na palouček vodu, nebo vybudovat ve sklepě malé muzeum, to se uvidí za pár let. Zatím se podařilo to, v co asi nikdo nedoufal, a stojí za to vidět to.

Základy zámku Pepčín|foto: obec Drslavice