Pavel Stodůlka: Docent Karel Kuběna se vždy snažil, aby se u něj pacient cítil vítaným a očekávaným

Karel Kuběna
Karel Kuběna
0:00
/
0:00

Karel Kuběna během 70. a 80. let ve Zlíně z malého očního oddělení okresní nemocnice vybudoval centrum očního lékařství tehdejšího Československa.

Smutná zpráva letos v květnu zarmoutila lékařský svět a zasáhla i širokou veřejnost. Ve věku 91 let zemřel přední zlínský oční lékař - docent Karel Kuběna. Právě jemu jsme na počest a připomenutí jeho památky věnovali další díl pořadu Rodáci známí a neznámí. Jak na docenta Kuběnu vzpomíná primář oční kliniky Gemini Pavel Stodůlka, zjišťovala redaktorka Andrea Kratinová.

Vy jste pana doktora Karla Kuběnu znal osobně. Jaký podle vás byl člověk?

Pan docent Kuběna, jak jsem jej znal, byl člověk vzácný a byl člověk velmi hodnotný. Jsem moc rád, že jsem jej mohl osobně poznat, a že jsem s ním mohl strávit nějaký čas na společném pracovišti. Velmi si na něm vážím jeho obrovské hloubky jeho znalostí z oční medicíny a oční chirurgie. Dokonce několik kolegů ho označilo v současnosti, jako nejvzdělanějšího očního lékaře. Dále si na něm vážím povahových vlastností a to, že on i v éře socialismu nikterak neskrýval, že je věřící člověk. Stál si za svými názory a velice krásně se choval k pacientům. On vždy říkal, že se snažil, aby se pacient u něj v ordinaci cítil vítaným a očekávaným. A opravdu to takto dělal. Tak to učil i mladé lékaře. A já si pamatuju příhodu, kdy jsem byl s ním v ordinaci jako mladý lékař a přišla za ním starší paní, která měla degeneraci sítnice, a s tou se nedalo nic dělat a já jsem čekal, co pan docent řekne, a bylo to pro mne poučení pro celý můj profesní život. On té paní řekl, že má pro ni dvě zprávy. Jednu horší a jednu dobrou. Ta horší je, že vám nemůžeme pomoct a ani brýle vám vidění nezlepší, ale ta dobrá zpráva je, že vaše nemoc nevede ke slepotě. Té paní se v ten moment objevily slzy v očích a říkala: „Pane docente, vy jste tak zlatý, já jsem tak šťastná. Já po večerech sedávám a přemýšlím, kdo se o mě bude starat, když budu slepá. Já už jsem obešla tolik očních lékařů, ale toto mi nikdo neřekl, že nikdy neoslepnu.“ Takže on pro ni neudělal žádnou zázračnou operaci, ale dokázal pochopit tu její nevyslovenou obavu, její strach, a dokázal jí dát naději.

Oční chirurg Pavel Stodůlka

Co z jeho výzkumů a objevů, vy, považujete za revoluční?

Já myslím, že vůbec to, že tady vzniklo to moderně koncipované oční oddělení v nemocnici, byl obrovský počin. Atmosféra na oddělení, že pacienti tady jezdili ze Slovenska, České republiky i ze zahraničí – oni tady ráno stávali fronty na pana docenta Kuběnu, tak to sem přitáhlo celou řadu dalších očních lékařů. Pan docent taky tady dělal i různé výzkumné věci, zkoumal kolagen, také samozřejmě je třeba zmínit, že jeho syn Tomáš je opravdu vynikajícím odborníkem na zelený zákal, který má přesah i mimo Českou republiku. A pokud bych já, nebo někdo z mých blízkých, měl zelený zákal, tak bych se s největší důvěrou svěřil právě Tomáši Kuběnovi.

Karel Kuběna byl i vědec a svým způsobem i vizionář. Měl takovou jednu myšlenku, že jednou budou existovat brýle s jakousi kamerou, která bude obraz přenášet do očního nervu. Jak od této myšlenky pana Kuběny medicína pokročila?

Vize poskytnout slepým lidem něco, aby mohli pozorovat svět, je samozřejmě velmi potřebná a velmi odvážná. A dnešní moderní technika se ji snaží uskutečňovat. A opravdu už existují čipy, které nahrazují sítnici, a které dokáží, aby slepý člověk v určitých případech dokázal rozeznat nějaké základní objekty kolem sebe. Už existují brýle s různými kamerami, které zlepšují vidění. Ale pořád je to ještě trochu science fiction, která se běžně u nemocných neuplatňuje. Není to tak, že by jakýkoli oční lékař dokázal předepsat takovéto kamerové brýle, většině lidí, kteří nevidí. To bohužel zatím pořád ještě nejde. Ale já věřím, že to jednou bude.

Spustit audio

Související