Ota Jirák žije jako v pohádce, ale filmaře by domů nikdy nepustil

Léto s Humoriádou - Ota Jirák
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Léto s Humoriádou - Ota Jirák

Na Humoriádě Otu Jiráka baví už samotný název pořadu. Humor je podle něj jedna z nejdůležitějších součástí povahy člověka. Pokud někdo nemá smysl pro humor, je to v podstatě život k ničemu. Humoriáda je podle něj příjemný pořad a dělá ho moc rád.

Před lety založil Ota Jirák Velkovévodství Ostrova svaté Anny. Dodnes má schovaný i svůj kostým s velkým čepcem. Prý v něm dokonce oddával. „Nevím, jestli to platí, ale u nás ve velkovévodství to platilo,“ říká herec. Rozvést se prý lze v jeho zemi jen mečem.

Tajný vstup

Ota Jirák už léta bydlí v bývalém formanském hostinci na cestě do Žitavy. Jedná se o patrovou roubenou chalupu s pavlačí. Hned v síni za dveřmi nás překvapila obří socha dřevěného koně, kterou dostal Ota k narozeninám. V prostoru bývalého hospodského sálu má dnes velký obývací pokoj a v místě, kde býval malý bar, má svou malou trucovnu. Té říká „absteig“. Do ní se vstupuje tajným vchodem přes šatní skříň. Ota tu i spí. Má zde cedulku s nápisem: „Tvůrčí lidé pracují nejvíce, když vypadají, že nic nedělají.“ To ho prý vystihuje. Už od dětství toužil po tajných vchodech, tak si ty sny plní na stará kolena. A manželka je ráda, že ji nebudí chrápáním, které přes šatstvo ve skříni není tolik slyšet.

V bývalé lednici je dnes místnost pro setkávání, které říká „kalírna“. Na zdech visí Otovy obrázky, plakáty z dob, kdy se věnoval pantomimě a všude jsou staré předměty. Mezi nimi třeba historický telefon, který si přivezl z bytu po rodičích v Praze. V něm prý slyšel telefonovat rodinného přítele pana Červeného, že nás obsadili Rusové. Volal tehdy tatínkovi asi ve tři hodiny v noci, a ten mu rozespale vynadal: „Dělej si srandu z lidí, když jsi ožralý, v nějakém rozumnějším čase!“ To už nad domy přelétala letadla a ráno tady byli.

Léto s Humoriádou - Ota Jirák

Vizovická stezka

V zahradě, o kterou se starají profesionální zahradníci, najdete spoustu dřevin, keřů i okrasných rostlin. Většina z nich je opatřena cedulkami s českými i latinskými názvy. Lze si tu připadat jako v botanické zahradě nebo soukromém arboretu. V jednom zákoutí zahrady nás Ota zavedl do „Vizovické soutěsky“. Tak pojmenoval místo, kde je v porostu ukryt starý dutý pařez a v něm se ve stínu chladí vizovická slivovice. Kdysi tu míval i solární čidlo se sádrovým ptákem, který zaštěbetal pokaždé, když někdo vytáhl láhev ze skrýše.