Orchestrion z hospody ve Veselíčku hraje stejné písničky od roku 1850

14. prosinec 2015

Jen pár kilometrů za Žďárem nad Sázavou na Vysočině leží malá vesnička jménem Veselíčko. Hned u železniční zastávky tam stojí hospůdka, která se pyšní funkčním orchestrionem. Ano, právě tou hrací skříní, kterou známe ze seriálu Chalupáři. Ale pozor, ten seriálový údajně vůbec funkční nebyl.

Hrací skříň koupil v roce 1921 Josef Tesař. Toho roku, první říjnovou neděli, otevřel hospodu ve Veselíčku. A i když je to jen stěží k uvěření, stroj vyrobený ve Vídni roku 1850 hraje dodnes. Jeho součástí je pět hracích válců a na každém z nich je osm písniček.

„Jsou na něm kmochovky, nějaké valčíky, ale také písničky, které vůbec nepoznáme,“ říká Miloš Brabec, zeť vnučky původního majitele. „Jezdí nám sem parta z military klubu a ti poznali, že je tam rakouská hymna,“ dodává.

Orchestrion nepotřeboval za dlouhá léta fungování žádnou větší údržbu. Je to zřejmě i tím, že stroj funguje na jednoduchém principu závaží a natahuje se klikou. „Občas to naladil varhaník, aby to trochu hrálo, a technické věci jsem si ve spolupráci s kamarády opravil sám,“ vysvětluje Miloš Brabec.

Původní přes sto let starý orchestrion

Na jedno natažení odehraje orchestrion zhruba tři písničky. Když by někdo chtěl přehrát celý válec, bylo by potřeba ho minimálně dvakrát až třikrát natočit.

Hostinec ve Veselíčku má své internetové stránky www.orchestrionveselicko.cz, na kterých najdete provozní dobu a kontakty na majitele. Ti vám orchestrion ochotně ukážou i mimo otevírací dobu. Stačí se předem domluvit. Mělo by jít ale o skupinku alespoň patnácti lidí.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová