O služby bednářů je zájem, řemeslo ale patří mezi vymírající. U Bařinů se mu věnují od 19. století
Bednářem se dnes už nedá vyučit. Až osm století staré řemeslo tak patří mezi ta vymírající, i když je o služby bednářů zájem. Hlavně teď v době vinobraní.
Zatímco dřív na Moravě pracovaly stovky bednářů, dnes se tam ruční výrobě dřevěných sudů věnují poslední tři firmy. Ve vinařské obci Čejkovice na Hodonínsku začal v 90. letech s tímto řemeslem Eduard Bařina. Jeho předci se věnovali bednářství už od 19. století.
„Když to dáte do nerezu, ta nádoba tomu vínu moc nepřidá, ale když to dáte do toho dřeva, tak vám to prodýchá, tudíž se to víno malinko okysličí. A zazrává tam to víno. Dřevo se potom přírodně suší tři roky,“ vysvětluje Eduard Bařina.
Na hoblování slouží bednářská modla. „Každá nádoba má přesně svoji modlu, svoji velikost, abychom to udělali přesně. Na dvoře se dělají ‚ohně‘.“ No a nad roštem se sud stane kulatým… „Já jsem dělal řezbářské věci a jeden z posledních předků mi to ukázal a navedl mě na to vyřezávání sudů,“ dodává Bařina, který se řezbářství stále věnuje.
Víno patří k našim tradicím, k naší lidové kultuře. Má podle Eduarda Bařiny bednářské řemeslo budoucnost? Dokud se bude pít, tak prý určitě. Odkaz už po sobě bednář Bařina zanechal. Ulice v Čejkovicích, ve které jeho firma sídlí, právě díky němu už několik let nese jméno Bednářská.
Související
-
Plátěné kroje a brousky v kapse. Desítky dobrovolníků ručně sekali louku nad Malou Vrbkou
Desítky dobrovolníků v plátěných krojích a s brouskem v kapse od rána ručně sekali louku nad Malou Vrbkou na Hodonínsku.
-
„Nás, co v tom chodíme, je už jen hrstka.“ Tradiční lidové kroje jako mizející fenomén
Nejstarší národopisný festival v České republice – kyjovský Slovácký rok – sice bude až v srpnu, na vlnách Českého rozhlasu Brno ale už odstartoval stejnojmenný cyklus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Současná Británie lichotivě i nelichotivě
Jiří Hošek, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu
Jiná Británie
Aktuální sonda do britské společnosti. „Většina lidí při podpoře brexitu nemyslela na peníze z EU nebo celkově na ekonomiku. Měli strach z imigrace a znělo jim v uších prázdné heslo: „Chceme zpátky svoji zemi,“ říká v knize šéf cornwallské regionální správy John Pollard.
