Víte, jak správně malovat anděly, nebo aspoň ptáky? Vysvětlení nabízí magazín Zelný rynk

Spisovatelka a překladatelka ukrajinského původu Marie Iljašenko si prostudovala malby andělů na obrazech ve slavných galeriích. A zjistila, že na to, jak správně namalovat anděla, existovala kdysi speciální příručka. Platí, že andělé se vždy malovali s křídly ptáků – jenže kterých? Orlů, jestřábů, krahujců, poštolek? Nebo se mohou andělé malovat i s křídly s pavími oky, s křídly pruhovanými, duhovými, červenorůžovými, nebo dokonce se zlatými třpytkami? Možná si myslíte, že andělská křídla by měla být bílá – labutí nebo holubičí. Ale nebylo to vždy tak…

Text Marie Iljašenko jsme převzali z časopisu Foyer Národního divadla v Praze a přečte nám jej Hana Briešťanská.

Malíři se prý učili malovat anděly nácvikem kreseb či maleb ptáků. Kresbičky ptáčků často a rád vytvářel také básník a kněz Jakub Deml. (I od něj se to tedy můžete naučit.) Vůbec ptáky rád pozoroval. A v jednom dopise Františku Bílkovi se zmínil o tom, jak to asi vypadá „na výsostech“ – to je „tam, kde je Ticho a kde zpívají všichni ptáci a andělé“.

V Zelném rynku ale tentokrát uslyšíte výběr z Demlových dopisů Václavu Maršíkovi – ty právě vyšly ve svazku nazvaném Tento dopis spalte hned po přečtení!, vydal je Ústav pro českou literaturu AV ČR. Komentovat je budou hlavní editorka svazku Eva Lauberová a Daniela Iwashita, která řídí ediční řadu Korespondence Jakuba Demla. Mimochodem, i Václav Maršík si ve svém zápisu z poslední rozmluvy s Jakubem Demlem v Tasově 28. září 1959 všímá, že „sýkorky si udělaly hnízdo ve džbánu na schodišti v zahradě“. Z korespondence Jakuba Demla čte Vladimír Krátký.

Poslechněte si i jedenáctou část četby z knihy Bogdana Trojaka Brněnské metro v podání Arnošta Goldflama, Terezy Bebarové a Jarmily Černocké.