Nikotinové přípravky nepomáhají při odvykání kouření, pouze zmírňují abstinenční příznaky, říká lékařka
Podle lékařky z centra odvykání kouření plicního oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně Aleny Zimulové kouří v Česku kolem 30 % populace. Nejvíce ve věku 25 až 44 let.
Podle ministerstva zdravotnictví na nemoci způsobené kouřením zemře ročně zhruba 16 tisíc lidí. Jak se dá s touto závislostí bojovat, hovořila ve vysílání Českého rozhlasu Zlín lékařka z Centra léčby závislosti na tabáku při plicním oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně Alena Zimulová.
Čtěte také
Odvykací proces podle ní obsahuje psychoterapeutické intervence doplněné medikací. „Pokud k nám do centra přijde pacient, tak s ním první probereme situace, kdy sahá pro ty cigarety. V ideálním případě je vhodné se takovým situacím vyhnout,“ uvedla Zimulová.
Člověk, který se rozhodne s kouřením přestat, musí podle ní zcela změnit chování a životní styl. „Ty nikotinové přípravky vlastně nezabrání tomu, aby ten člověk sáhl po cigaretě. Tímto my pomáháme jen zmírňovat abstinenční příznaky,“ zdůraznila lékařka.
Pokud se člověk sám snaží odvykat kouření, tak ta úspěšnost je 3 až 30 procent. Pokud to probíhá pod odborným dohledem, tak je úspěšnost až 40 procent.
Alena Zimulová, lékařka z Centra léčby závislosti na tabáku při plicním oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně
Pokud člověk na kouření vzpomíná s jakousi nostalgií, tak je podle Zimulové větší pravděpodobnost, že znovu začne kouřit. Člověk by měl být spíše rád, že se závislosti zbavil.
Úspěšnost odvykání kouření se podle ní různí. „Pokud se člověk sám snaží odvykat kouření, tak ta úspěšnost je 3 až 30 procent. Pokud to probíhá pod odborným dohledem, tak je úspěšnost až 40 procent,“ uvedla Alena Zimulová. Za úspěšnost považují, když člověk na jeden rok přestane kouřit.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
