Nevyzpytatelné počasí nadělalo vrásky včelařům

Jak u zlínského včelaře Josefa Okála zjistil Roman Verner, jarní snůška medu předčila očekávání.

Začal jste stáčet med, jak to s ním podle vás vypadá? No, tak teď se med vytáčí. Počasí nás trošku zaskočilo, ale přes naše obavy, že jarního medu bude málo, včelky se kupodivu přírodě přizpůsobily. Z toho, co kvetlo a celkem pěkně, protože do toho nepršelo, jarního medu nasbíraly celkem dost.

Z čeho jste usuzoval, že by to mohlo být s medem špatné? Včelky byly totiž takové váhavé, málo plodovaly a všechno se to tak nějak zkomplikovalo. Jakmile se ale příroda začala rozvíjet a začalo všechno kvést, včelky se velmi rychle zorientovaly, začaly plodovat a připravily se na snůšku, která bohudík tedy přišla.

Vy jste zmínil jednu věc, která asi bude mít do budoucna velké důsledky. Jde o to, že v nových výstavbách většinou chybí kvetoucí stromy. Je tomu skutečně tak, protože lidé dnes neinklinují k tomu, aby měli na zahrádce ovocné stromy, aby tam všechno kvetlo. Spíše se orientují na okrasnou část, tedy anglické trávníky, ozdobné keře apod. To bohužel pro včelky žádná pastva není, jsou tím ochuzeny a příroda také.

Jak to bylo s chorobami u včel, přinesla teplá zima jejich rozvoj? Přezimovali roztoči v úlech, takže to trošku přes zimu včelstva decimovalo, ale včely rychle zesílily, takže se s tím taktéž vyrovnaly. Velkou zásluhu na tom mají i včelaři, kteří na podzim i v zimě včely poléčili, takže ta varoáza nás neohrozila. Je ovšem zajímavé, že na ovocných stromech i keřích je hodně mšic. Je tedy naděje, že by mohly jako producenti připravit zase lesní snůšku a že by mohlo být poměrně dost lesního medu, ale to ještě ukáže příroda.