Nedopalky zamořují moře a ulice. Zlínští vědci pomocí jejich nanovláken zachycují hormony v odpadních vodách

„Tady je roztok připravený z vajglů, je to smradlavá hnědá kapalina,“ ukazuje vědecký pracovník Dušan Kimmer obsah nádoby.

„Zjistili jsme, že nedopalky jsou třetí nejrozšířenější odpad v mořích. A je to problém i na pevninách. Kam s tím, co s tím. Zkoušeli jsme je recyklovat a vyrobit z nich něco užitečného.“

Dlouhá cesta k užitku

Acetát celulózy použitý na výrobu cigaretových filtrů mimo jiné dokáže zachytit i hormony obsažené v odpadních vodách. Předchází tomu ale náročný proces.

Čtěte také

V Olomouci vyvinuli unikátní nanomateriál, který obsahuje stříbro. „Ve světě nemá obdoby,“ říká vedoucí projektu

„Nejdřív čištění vodou a etanolem. Potom jsme tyto nedopalky rozpustily a této roztok jsme ještě dále přečistili víceméně na čistý roztok acetátu celulózy, který jsme zvlákňovali v elektrostatickém poli. Připravili jsme tak nanovlákna,“ přibližuje Kimmer.

Nanovlákna se z tohoto pole vytahují za odpařování rozpouštědla na záchytnou textilii. Ta je náplní speciálních filtrů.

„Hormony ve vodě většinou pocházejí z hormonální antikoncepce. Jejich negativní efekt na vodní organismy je známý, dochází k zásadním biologickým změnám a zásahu do celého ekosystému,“ vysvětluje ředitel Centra polymerních systémů Vladimír Sedlařík, proč se rozhodli s tím něco udělat.

Nápad během procházky

Sběr nedopalků podle něj sice může být titěrná a zdlouhavá práce, výsledky výzkumu ale mluví pro další využití těchto odpadků.

„Procházel jsem se ulicemi Zlína, viděl jsem nedopalky a došlo mi, že je to acetát celulózy a odpad, pojďme to zkusit. Tak jsme ověřili, že existuje tato technologie aplikovatelná pro recyklaci nedopalků a že funguje,“ těší Sedlaříka.

Dodává, že zlínští vědci už na teoretické výstupy navázali projektem ve spolupráci s průmyslovým partnerem