Nebudete věřit, kolik dobrodružství se dá zažít na dráze, říká o své nové knize spisovatelka Iva Pekárková
Inspiraci k tvorbě čerpá hlavně ve vlastním velmi dobrodružném životě. V 80. letech emigrovala, žila v táboře pro utečence, pracovala v newyorském Bronxu, mnoho let řídila taxík a procestovala řadu zemí. Nedávno jí vyšla další kniha s názvem ,Kam jede tohle nástupiště‘ z prostředí londýnských drah, kde pracuje její skoromanžel.
Spisovatelka Iva Pekárková procestovala velkou část světa, posledních osmnáct let žije v Londýně. Vede velmi zajímavý život, i když to sama vidí trochu jinak. „Myslím si, že jsou lidi s pestřejším životem, než jsem měla já. Faktem ale je, že jsem žila na několika kontinentech. Podařilo se mi proto dobře poznat několik různých kultur. To na tom bylo nejlepší, a to jsem si v životě přála.“
Z Bronxu do Thajska
Z tehdejšího Československa emigrovala v 80. letech, několik měsíců byla v uprchlickém táboře v Rakousku a nakonec zakotvila na deset let v New Yorku. Mimo jiné tam pracovala v nechvalně známém Bronxu. „Měla jsem tu výhodu, že jsem tam začala dělat sociální pracovnici v době, kdy jsem nevěděla, jak to může být nebezpečné.“ V Bronxu se se svými klienty normálně bavila, ale zároveň na ní nebylo vidět, že by se jich bála. „Byla jsem nápadná, ale to neznamenalo, že by mě nutně museli všichni zastřelit, zejména když v tom trochu umím chodit. Spousta těch lidí byla totálně na dně, a já jsem snad některým trochu pomohla.“
Z Ameriky pak zamířila na nějakou dobu do Thajska. To už měla za sebou vydání své první knihy a hledala námět na další. „Chtěla jsem psát o uprchlickém táboře, kde jsem sama strávila asi deset měsíců. A abych měla přehled o uprchlických táborech a nepsala jen o tom, jak mě v tom jednom týrali, tak jsem chtěla vidět lágry v Thajsku. Bylo mnohem těžší se tam dostat, než jsem si myslela, ale nakonec jsem je viděla tak zblízka, jak jsem jen mohla. A když jsem to opravdu viděla, zůstala jsem štajf. Uvědomila jsem si, že v tom mém lágru to proti tomuhle bylo jak v peřince.“
Z Prahy do Londýna
Do Česka se vrátila už jako známá spisovatelka, a to hned po sametové revoluci. „Byla jsem v Praze už nějak kolem 2. prosince 1989. Byl to pro mě ale šok, vidět opět všechno to šedivé a ošklivé, a trvalo mi hodně času, než jsem ke své vlasti našla zase cestu. Sledovat to tehdejší vření ale bylo strašně zajímavé.“
Po několika letech odešla do Londýna, kde žije posledních 18 let. Bylo to hlavně kvůli skoromanželovi, jak svého životního partnera Kennyho Odoziho nazývá. Na něm prý také záleží, jestli tam už zůstanou.
Kam jede tohle nástupiště
Nová kniha Ivy Pekárkové ‚Kam jede tohle nástupiště‘ je souborem příběhů, zážitků a zkušeností právě jejího skoromanžela, který na dráze pracuje. „Slouží už patnáct let u několika různých vlakových drážních společností v Londýně a zažil tam toho spoustu. Nebudete věřit, kolik se dá na dráze zažít dobrodružství,“ přibližuje autorka.
K jejím knihám z poslední doby patří také román ‚S orlem na zádech‘ o novodobém otrokářství, kde čerpala ze svých zážitků a informací. Jako tlumočnice se totiž v Londýně účastní soudních řízení a jednání u mnoha dalších institucí.
Proč se v jednom soudním případu, nepovažovala většina obětí za oběti trestného činu? Setkala se autorka s opravdovým novodobým otrokářstvím spojeným s těžkým násilím? A proč se pro nigerijskou rodinu svého skoromanžela stala rodinným polobohem? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru, kde autorka přečetla i úryvek ze své nové knihy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.