Na pohovce Jožky Kubáníka: O světácích

Fejeton Jožky Kubáníka: O světácích

 „Kam pojedeme letos na dovolenou?” zeptal jsem se minulý týden mé kamarádky, novinářky Petry Procházkové a ihned poté, co jsem otázku vyslovil, jsem si ji začal vyčítat. Petra známá coby zpravodajka z válečných konfliktů a žena neobyčejně odvážná, mi totiž začala vyjmenovávat místa, kterým se vyhýbám i ve zpravodajství, ne tak, že bych tam jel osobně. „A co třeba Paříž?” dovolil jsem si navrhnout variantu, kterou by jistě uvítal i Petřin syn vyděšený z máminých dobrodružných cest. „Paříž? A co tam budeme dělat? Vždyť tam už nejsou ani ty žluté vesty, co každý týden demonstrovaly na Champs-Élysées,” odpověděla a já jsem si v tu chvíli vybavil naše loňské prázdninové cestování.

Vyrazili jsme tenkrát do Řecka a deset dnů jsme jezdili po zemi, aniž bychom dvakrát navštívili stejné místo, stejnou restauraci, stejnou pláž. „Tyjo, tady jsem objevila jezero, kde žijí divocí buvoli, tam musíme zítra jet,” vykřikla jednou před spaním při studiu těch nejnebezpečnějších míst na internetu Petra, aniž by jí došlo, že následující noc strávím ve stresu u googlu, kde budu hledat návod na zkrocení divoké krávy. „Nemůže se nám nic stát, protože skot přelstíme naším rafinovaným myšlením,” oznámila nám ostatním druhý den, a to už jsme seděli v terénním autě a vydali se vstříc neuvěřitelným zážitkům. Zkrátím to. Nejdřív to vypadalo, že u jezera, které Petra objevila, žádní divocí buvoli nežijí, ale bylo nám divné, že se v tak pohádkově teplé vodě nikdo z Řeků, ani turistů nekoupe. Pak jsme objevili buvolí stopy v písku, vzápětí jsme uviděli blížící se stádo obrovských černých zvířat, rychle jsme naskákali do vozu, a když jsme se řítili nerovným terénem pryč a všude kolem nás stříkalo bláto a od kol odlétávaly velké drny trávy, Petra volala od volantu, že je to konečně dovolená podle jejich představ.

Přiznám se, že nejsem dobrodruh, nejsem světák, ideální dovolenou bych nejraději strávil v kavárně pod Eiffelovou věží, nebo na pláži v Karibiku. Ale ty, kteří se za světáky považují, obdivuji a rád se od nich něco dozvím. O koho půjde? Mým prvním hostem, bude Martin Rufr, což je dvaadvacetiletý student, který se může pochlubit neuvěřitelným zážitkem. Navštívil doma dalajlamu. Jak k tomu může dojít a co tibetský vůdce říkal na to, když se dozvěděl, že je z Česka? Povypráví nám to. A jako druhý na pohovku usedne filmový publicista Jaroslav Spěváček a prozradí nám něco o Světácích s velkým S. Ano, nahlédneme i do zákulisí slavného filmu režiséra Zdeňka Podskalského a dozvíme se třeba to, proč herečka Jiřina Šejbalová nesnášela Vladimíra Menšíka a čím si ji během jediného dne získal natolik, že se po něm ptala na každém dalším natáčení. A tuším, že si nás naladí i kamarádka Petra Procházková, protože ta Světáky i světáky miluje.

Jožka Kubáník