Na pohovce Jožky Kubáníka: O hvězdách

Fejeton Jožky Kubáníka: O hvězdách

Bylo mi tak třináct, když jsem v televizi viděl jednu inscenaci a naprosto mě totiž nadchnul herec, který vytvořil hlavní roli. Jeho jméno vám neprozradím, brzy pochopíte proč, ale vlastně to není vůbec důležité. Zásadnější bylo, že jsem jím byl naprosto zasažený. Přišlo mi, že hrál civilně, zároveň soustředěně, byl uvolněný, měl všechno pod kontrolou, byl ale i emotivní, vášnivý - no nádhera. A od té doby jsem na něj všude číhal. Tedy, abych byl přesný - v televizi, ve filmu, ale také v rozhlase, v časopisech, v novinách. Rozhovory s ním mi přišly vtipné, hravé, laskavé i chytré. A já jsem si tak poprvé vytvořil svoji velkou hvězdu.

A jednoho dne jsem se dočetl, že přijede s inscenací, ve které vytvořil také hlavní roli, do Hradiště. Byl jsem vzrušením bez sebe a uprosil maminku, aby mi koupila vstupenku a já jsem svého idola mohl vidět naživo. Nemohl jsem dospat, jak jsem se těšil. V divadle jsem byl ten večer snad o hodinu dřív a mé dětské srdéčko mi bušilo nedočkavostí.

A pak to začalo. Roztáhla se opona a na jevišti stál ON. Naživo byl snad ještě lepší, než ve všech těch inscenacích a já jsem hltal každý jeho pohyb, každé slovo, každý pohled. Na konci jsem tleskal asi nejdéle ze všech a byl jsem štěstím bez sebe, že jsem u jeho velkého hereckého výkonu mohl být. A pak jsem se nadechl, sebral všechnu odvahu a vypravil jsem se za ním do šatny, abych jej poprosil o společnou fotku.

Když jsem zaklepal na dveře, kde byl nápis „nevstupovat”, Mistr zvolal „ano!”, já jsem vstoupil a viděl jsem, že vyšel zrovna ze sprchy. Měl na sobě černý župan a trochu z něj ještě kapala voda. „Co si přeješ?” zeptal se mě a já jsem v pubertální nesmělosti jen pípl, že se mi moc líbilo představení a že bych jej chtěl poprosit o společnou fotku a že samozřejmě klidně počkám, až se převleče. Mistr ani na chvíli nezaváhal. „Fotku?” zvedl obočí. „Ne. Už jsem ti hrál, to ti musí stačit.” Pak se otočil, přišlápl si župan a na mokré podlaze sebou seknul jako ochrnutý vorvaň. A mně se tak v jedné jediné chvíli zhroutila představa o velké hvězdě, která miluje své fanoušky a udělala by pro ně první poslední.

Nedávno jsem dotyčného v televizi viděl zas a napadlo mě popovídat si o hvězdách na mé rozhlasové pohovce. Zjistit, jestli to tak, jako on, mají i ostatní, nebo jestli si dnešní známé osobnosti přízně svých obdivovatelů váží. Koho jsem si na ni pozval? Prvním hostem bude herečka a bronzová slavice Eva Burešová. Má obrovskou základnu fanoušků, pro které je a navždy bude hvězdou nejzářivější a moc dobře ví, jak je důležité si je hýčkat. A jako druhý na pohovku usedne muž, jenž hvězdám rozumí jako málokdo. Je jím vedoucí Hvězdárny a planetária Uherský Brod Vít Valečka. Tak schválně, jestli se dozvíme, co si máme přát, když vidíme padat hvězdu.

Těším se na ně i na vás.

Jožka Kubáník