Na pohovce Jožky Kubáníka: O folklóru

Na pohovce Jožky Kubáníka: O folklóru

Můj tatínek je vášnivý folklorista z Kopanic. A jako takový si usmyslel, že půjdu v jeho šlépějích a že ze mě bude houslista, nebo cimbalista, zkrátka že svým talentem obohatím svět. Plán nevyšel, ačkoliv jsem tři roky chodil do hudebky hrát na housle, až mi to paní učitelka rozmluvila a dalších pět let jsem se snažil hrát na cimbál, a když mi to chtěl rozmluvit i pan učitel, přešel jsem na jinou školu a tam jsem čtyři roky pokračoval dál pod jiným vedením. Nebyl jsem dobrý muzikant, nicméně pár let jsem s cimbálovkou vystupoval a dodnes na ty neuvěřitelné večery vzpomínám.

Tak třeba jednou, když jsme hráli v jedné malinkaté vinárně kousek od slovenských hranic. Začali jsme jako vždy písněmi z Kopanic, přidali straňanské, pak klasické dolňácké a dali si chvilku pauzu. „Co pijete, chlapi?” ozval se za námi hlas a po odpovědi, že dobré víno, nám na stole přistály hned čtyři lahve, proč prý budeme troškařit. „Tož to nám musíš pomoct,” vyzvali jsme vděčného posluchače a ten si přisedl, aby nás po chvíli zase hnal k cimbálu, že by chtěl něco pěkně divokého, třeba slovenskou Tam okolo Levoči. Zahráli jsme, ale dotyčného to ještě víc rozparádilo. „A teď To ta Helpa,” zvolal přes celý lokál, pak přidal další a ještě jednu a parta před cimbálem se pomalu zvětšovala. Tak to trvalo hodinu, dvě a my už jsme nestačili hrát a o pauzách ani vydechnout, když přicházela další přání a na stole se hromadily sedmičky ryzlinku, sauvignonu a dalšího alkoholu. Taková euforie se opravdu hned tak nezažije.

„Co já bych vám tak dal?” ptal se za chvíli další nadšený tanečník zadýchaný z čardášů a k němu se přidávali i ostatní. Okolo půlnoci, kdy se celý podnik otřásal při zpěvu Tancuj, tancuj, vykrúcaj, se najednou otevřely velké dveře a v nich něco, co byste si nevymysleli ani v nejdivočejším snu. Kůň. Tedy přesněji kobyla a s ní i malé hříbátko, které se za ni bojácně schovávalo. „To máte z vděčnosti, chlapi,” zvolal majitel zvířat, který přitáhl koně rovnou ze stáje. Pohlédl jsem na to nebohé zvíře a přestával pomalu hrát, protože hnědák začal zmateně podupávat kopyty a já jsem přemýšlel, jestli bude lepší skočit ve chvíli, kdy se splaší, pod cimbál, nebo vletět do kuchyně mezi hranolky. „Odveď ju dom, ty osle,” zavolal po chvíli někdo z neméně konsternovaných hostů, čímž zachránil situaci a my jsme mohli zvesela pokračovat dál, i když jsme spíš přemýšleli, jak prchnout domů, protože všeho moc škodí.

Ano, i takovou sílu má hudba a ta obrovská energie, kterou dokáže vyvolat. Jsem přesvědčený, že podobné zážitky mají za sebou i ostatní muzikanti, a tak jsem se rozhodl, že jim věnuji mé další vyprávění na mé rozhlasové pohovce. Na koho se můžete těšit? Jako první na ni usedne legenda folklóru Jožka Černý, který si nejednou zazpíval i s Karlem Gottem a jistě nám i o jeho vztahu k folklóru něco prozradí. Druhým hostem bude Jan Káčer z cimbálové muziky Ohnica, kterého můžete znát i z vysílání Českého rozhlasu Zlín z pořadu Na pěknú notečku. A chci i připomenout, že cimbálovka Ohnica se už chystá na natáčení živé pohovky ve Slováckém divadle příští pátek 26. listopadu. 

Jožka Kubáník