Memoáry: Věra Mikulášková - Zrcadlo vzpomínek, kapitola: Vlastimil Zábranský

Scházeli jsme se před lety ve vinárně Venuši, řečené Venágl, ve sklepní místnostni zvané Vagón. Při přátelském posezení míval Vlasta překvapivé nápady. Jednoho podvečera povídal: „Já nám známého diskžokeje v kavárně Legie, kde hraje pro mladé. Už dlouho mě tam zve, protože první úterý v měsíci je večer vyhrazen pro rakváče.“ – Jak vidno z názvu, myslí se tím starší ročníky. – „A to je dnes, tak bychom tam mohli zajít.“ Po hamletovské otázce, zda jít, či nejít, jsme nakonec šli. Bylo nás něco k deseti. Vzpomínám na Sylvu Lacinovou a Lojzu Mikulku. Sotva jsme vešli do zaplněného sálu, diskžokej zahrál tuš a přivítal starší partu. Vlasta pak taktně požádal o méně divoké rytmy. Krásně jsme se tam bavili, jenom nám bylo divné, že návštěvníci jsou mladí, něco po dvacítce. Posléze jsme se zeptali dvojice u vedlejšího stolu, zda jsme se nespletli a je to opravdu večer pro rakváče. „Nespletli,“ zněla odpověď, „dnes to je a rakváči jsme my, jinak tu víří šestnáctiletí.“ A my jsme tedy už patřili k označení „vrať se do hrobu“. Ale stejně to byl večer veselý, plný pohody, na který dodnes vzpomínáme. Návštěvu jsme však už neopakovali.
úryvek

Po vysokoškolských studiích začala pracovat v Československém rozhlase v Brně, nejdříve ve zpravodajství, pak v literární redakci, kde se také seznámila se svým manželem, básníkem Oldřichem Mikuláškem. Po narození syna se už do rozhlasu nevrátila. Na její místo nastoupil básník Jan Skácel. Při péči o rodinu začala spolupracovat s různými časopisy jako externí reportérka – Svět v obrazech, Květy, Vlasta, Kultura, Ohníček, Mateřídouška a v denících. V roce 1961 začalo vysílat brněnské televizní studio, kam nastoupila jako jedna z prvních programových pracovníků s úkolem založit redakci pro děti a mládež. Pracovala jako jediná v tomto oboru s řadou externistů, které sama vyhledávala. Již v prvních letech vysílání získala několik mezinárodních cen – první cena Intervize, kterou brněnské studio získalo, byla za pořad pro děti. Úspěšně vedla tuto redakci až do odchodu do důchodu v roce 1987. Na výzvu pracovníků studia se do televize znovu vrátila v únoru 1990, a to do funkce ředitelky. V této složité době iniciativně a odpovědně pracovala až do srpna 1992, kdy podruhé odešla na vlastní žádost do důchodu. V roce 2011 vydala v brněnském Nakladatelství Ryšavý knihu Zrcadlo vzpomínek, která je shrnutím medailonů šedesátky přátel, které byly původně napsány pro rozhlasový magazín Čro Brno Zelný rynk a zde také odvysílány.

Celý příspěvek uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 25. února. Pořad začíná v 17 hodin.