Memoáry: Pavel Švanda - Vzpomínky na šedesátá léta

V srpnu roku 1971 jsem na inzerát nastoupil do jednoho nevelkého brněnského závodu. Dnes bychom asi řekli, že to byl obchodní podnik, prodávající všechno možné, co souviselo s laboratořemi na školách, v závodech i v JZD. Prošly mně rukama tuny chemikálií, přístrojů, nábytku, skla. Nastoupil jsem na místo skladového dělníka a v následujících letech jsem prošel obvyklou stupnicí. Byl jsem závozníkem, skladníkem, vedoucím skladníkem, dispečerem a nakonec vedoucím závodní dopravy. Prakticky všechno, co jsem dělal, byla dělnická práce spočívající ve vykládání a nakládání aut a vagonů. Postupem času mně přibylo odpovědnosti a k fyzickému výkonu přistoupilo papírování a taky nutnost vydržet všelijaké spory se spolupracovníky. Ještě že těch konfliktů nebylo moc. Protože podnik byl nevelký a platil špatně, členů KSČ v něm bylo velmi málo. Postupem času jsem zjistil, že stejnými dvory a halami už dávno přede mnou prošli někteří zajímaví lidé. I mezi spolupracovníky jsem našel lidi podobného osudu. Poměrně brzy jsem si zlepšil fyzickou kondici, což mělo význam do budoucna. Už jsem nebyl kancelářským člověkem, vydaným kdejaké rýmě. Ocenil jsem také modrákovou svobodu. Když jsem se živil vlastníma rukama, nemusel jsem se klanět u vrbiček, chodit na školení a do průvodů. Občas jsem dokonce mohl říct, co jsem si myslel. Jeden ze mladších vedoucích mně chtěl jaksi kádrově pomoci. Donesl mně s tajemným úsměvem přihlášku do Svazu československo-sovětského přátelství. Papír jsem vzal, pozorně přečetl, úhledně složil do malého čtverečku a nacpal svému příznivci do kapsičky u košile. To vše mlčky. A on mlčky odešel a už nikdy se o mé kádrové budoucnosti nemluvilo. Peněz za tu legraci ovšem moc nebylo. Sám sebe jsem uživil, ale rodinu živila spíše manželka. Jeden její známý s ekonomickým smyslem si nechal po čase vysvětlit, jaký plat jsem měl a jaký mám. Pak chvilku počítal, načež prohlásil: "Tak si můžete myslet, že jste měli sába a někdo vám ho ukradl." Ale nám spíše ukradli jiné věci než peníze.
úryvek

Celý příspěvek Pavla Švandy si můžete poslechnout v Zelném rynku v sobotu 8. října.

Spisovatel a filmový kritik prof. Pavel Švanda se narodil 6. června 1936. Vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor dějiny umění. V letech 1971-1990 prošel řadou praktických zaměstnání vesměs manuální povahy, roku 1990 se vrátil k literární a publicistické činnosti a v roce 1992 začal přednášet na Divadelní fakultě JAMU. V 60. letech publikoval v časopisech Host do domu, Film a doba, v deníku Rovnost aj., v 90. letech mj. v revue Proglas. Knižně vydal mj. Anonymní povídky (1967), Zázraky v malém ráji (1991), Portréty (1994), Zkušenosti (1995), Na obou březích (1996), Libertas a jiné sny (1997), Hodinka profesora Bojera (1998). V roce 2002 přibyla prozaická kniha Krajina s trnem v oku a soubor jedenácti esejů Monstrum a jiná domácí zvířata, v roce 2004 básnická sbírka Cestou z Kainova pohřbu a roku 2006 vzpomínková kniha Paměť esejisty.