Marie Prajková slaví 70 let
Zavoňala rozmarýnka k narozeninám zpěvačky lidových písní paní Marie Prajkové z Lanžhota. Pořad s gratulací připravil Jan Kosík.
Ani se nechce věřit, že letošní jubilantka Marie Prajková, rodačka z Lanžhota, na jevišti ve Tvrdonicích stála už před více než šedesáti léty. Tehdy bylo Mařence osm let a sestře Lidušce šest let. Duo sester Bartošových se zde poprvé představilo za cimbálového doprovodu jejich strýčka, tvrdonického rodáka, Vladimíra Hnátka.
Ranná léta
Ve škole zpívaly v pěveckém sboru paní učitelky Vlasty Blažkové po celých devět let školní docházky. V této době zpívaly také v lanžhotské dětské dechovce Zitušce. Tam se Marie potkala už ve školním věku se svým pozdějším manželem Ludvíkem, který celý svůj hudební život zasvětil hře na klarinet v různých dechovkách na Podluží.
Po ukončení školní docházky na ZDŠ v Lanžhotě v roce 1965 navštěvovala SEŠ v Břeclavi, kde také v roce 1969 maturovala. Své školní vědomosti začala uplatňovat v oddělení účtárny v Gumotexu, n. p. Břeclav, kam ihned po maturitě nastoupila. V Gumotexu získala i praktické znalosti v účetnictví a to se jí stalo celoživotním povoláním a také zálibou.
Ve stejné době, tedy v létě 1969 se stala členkou Národopisného souboru Břeclavan, zde zpívala jako sólová zpěvačka.
Tvrdonice jako odrazový můstek
Letos je tomu právě 50 let, kdy na Tvrdonických slavnostech obsadila v sólovém zpěvu pěvecké soutěže 1. místo. S Břeclavanem se zúčastnila dvou zahraničních zájezdů. V roce 1969 to bylo Švýcarsko a Španělsko a v roce 1970 SSSR. I když svou aktivní činnost ukončila ve květnu roku 1971, kdy se provdala za Ludvíka Prajku, tak na Břeclavan ráda vzpomíná. Její manžel Ludvík hrál v dechové hudbě Juráčkovci, která v té době byla snad nejžádanější na všech folklorních akcích na Podluží. V manželství se jim narodili dva synové Marek a Luděk, které muzika nezlákala, ale dodnes rádi zpívají. Marek zpívá i se svou manželkou Martinou s dechovými hudbami Palavankou, Liduškou a Cyrilkou.
Muzikantskou tradici v rodině obnovil až vnuk Marek, který hraje na klarinet u Posádkové hudby v Olomouci a vnučka Veronika vyučuje klavír v Lidové škole umění Břeclav, Lanžhot a Dolní Bojanovice.
Sestry Bartošovy
Marie Prajková a Ludmila Kosková, tedy sestry Bartošovy, se staly známým duem na Podluží, a to jako zpěvačky v dechových hudbách (Juráčkovci, Lanžhotčanka) a Ludmila později i v DH Mistříňance. Sestry také rády zpívaly v písňových pořadech, které v 80. a 90. letech probíhaly v KD v Hodoníně za režie i konference Stanislava Pěnčíka. Tyto pořady doprovázela CM Slovácko. Později Slovácko mělo i taneční skupinu a s tímto souborem Marie v duetu s Boženkou Baťkovou-Hrubou navštívila Řecko, Holandsko a Švýcarsko. I v DH Lanžhotčance sestru Ludmilu vystřídala zpěvačka Marie Kosková.
Natáčení v brněnském rozhlase
Velkým vyznamenáním pro sestry Bartošovy bylo pozvání do brněnského rozhlasu k natáčení písní s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. Sestry nazpívaly v 80. letech v rozhlase celkem 14 písní. V roce 1998, před odstěhováním Ludmily do Kanady, byly v rozhlase dotočeny ještě 4 písně s cimbálovým doprovodem a v témže roce vznikl CD nosič s názvem „Sestry Bartošovy, BROLN a František Šulák (cimbalista) PRO VÁS“.
Sestry Bartošovy už ve školním věku začaly zpívat také v kostelním sboru v Lanžhotě. Není tedy divu, že Marie loňské vánoce zpívala už po pětapadesáté.
A právě ze zpěvaček kostelního sboru byl utvořen Ženský sbor z Lanžhota, který se poprvé představil na vystoupení v Hodoníně v roce 1987. S tímto sborem Marie zpívá už přes třicet let a zastává post jeho vedoucí.
Slovácké pěsničky Marii provází celým životem. Jejich melodie vyzpívají lidské radosti, touhy i zklamání a bolesti. Ba co více, dovedou potěšit nejenom srdce zpěvaček, ale také jejich posluchačů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
