Lukáš Vondráček: Koncertní síně jsou přeplněné egem

29. říjen 2018

„V porovnání s Bachem, Mozartem nebo Beethovenem jsme nikdo. Jsem jen poslíček mezi nimi a publikem a někdy je to strastiplná cesta. Existuje velká řada autorů, jejichž hudba bolí, ale je to odraz lidského života se vším všudy,“ říká klavírista Lukáš Vondráček ve Vizitce.

Lukáš Vondráček nedostal povolení ke studiu na konzervatoři. Bylo mu tenkrát sedm let. K ministerské výjimce došlo až v jeho třinácti, kdy se stal nejmladším vysokoškolským studentem, a to na Ostravské univerzitě u profesora Rudolfa Bernatíka. Za startem mezinárodní kariéry zázračného dítěte stál Vladimír Askhenazy. 

Lukáš Vondráček

Takový klavírista se rodí jednou za třicet let.
Vladimír Askhenazy

Vondráček je absolventem New England Conservatory v Bostonu. Po vítězství Soutěže královny Alžběty na jaře roku 2016 v Bruselu žije po hotelích a na cestách. O jeho vystoupení je obrovský zájem na všech kontinentech světa, se sty koncerty ročně je ale vlastně bezdomovcem. Do budoucna tento hektický, byť dobrovolný způsob života chce změnit a jeho domovem se tak opět stane s největší pravděpodobností Amerika. V tom prostředí se Lukáš Vondráček cítí nejlépe, ostatně už v deseti letech tam podniknul koncertní turné.

03649828.jpeg

V ostravském rozhlase natáčel Lukáš Vondráček vůbec poprvé, bylo mu osm let a ve vltavské Vizitce si se zájmem jednu z nahrávek té doby poslechnul, i když hned dodal: „Sám sebe nerad poslouchám a většinou to nedělám.“ Rodinné zázemí má stále v Opavě, kde se narodil a vyrůstal.

Jsem rád, že jsem byl z malého města. Neměli jsme auto, televizi, rozhodně jsem nebyl z bohaté rodiny. Můj otec se mnou jezdil většinou stopem. Bylo úsměvné, když se na soutěžích paní učitelky předháněly v tom, jak je které dítě krásně oblečené a jak mu rychle kmitají prsty na klávesách. Já jsem přijížděl v zelených papučích a ty soutěže jsem většinou vyhrál.

Rodiče ho drželi u klavíru až deset hodin denně

Kamarádi v Lukášově dětství příliš nefigurovali a většinou se ocital v prostředí dospělých. I když se narodil s absolutním sluchem a fenomenální pamětí, skvělou představivostí a láskou k muzice, musel si za klavírem „odedřít“ svoje. Bez disciplíny a kázně není možné se na vrcholu ocitnout ani u zázračně disponovaných dětí. „On žádné učitele nepotřeboval, byl by, kým je, i bez nich, jen jeho rodiče hráli podstatnou roli, ti ho u klavíru jako dítě drželi až deset hodin denně“, pošeptal mi skromně jeho učitel klavíru Rudolf Bernatík, když jsme společně poslouchali v podání Lukáše Vondráčka Janáčkovo Concertino. Kvůli Maratonu Janáček, na kterém zaznělo, Lukáš tentokrát do Ostravy přijel, i když je v městě, odkud započal svou kariéru, poměrně často a nikdy neopomeneme jeho vystoupení nahrát.

03738205.jpeg

V Praze na růžích ustláno neměl

Další kapitolou v Lukášově dětství byl Vladimír Ashkenazy. S ním se setkal poprvé, když mu bylo čtrnáct let, a v patnácti si pod jeho vedením poprvé zahrál s Českou filharmonií. „Naučil mě autentické lásce k hudbě, také mi pomohly četné konverzace s ním. Vzpomínám na něj s vděkem a láskou.“ Od té doby byl zván do zahraničí, ale v Praze na růžích ustláno neměl. Také proto se po dohodě se svým mentorem Ashkenazym přihlásil na studia na England Conservatory do Bostonu. Tam se osamostatnil, dospěl, našel si přátele a další spřízněnou duši v podobě učitele Hung-Kuan Chena. Přerod zázračného dítěte v dospělého umělce se na nelehké cestě za poznáním sebe sama podařil.

Hledal jsem rovnováhu, autentický hlas, nástroj už nebyl tak důležitý. S učitelem Chenem jsme více diskutovali o hudbě a filozofii, než hráli.

03649823.jpeg

Na bostonské konzervatoři, kterou Lukáš absolvoval v roce 2012, se začal věnovat také komorní hře, kterou má čím dál tím raději: „Když hraju sám, je to osamělé, hraní v malém uskupení je pro mě ideální.“ O pár let později se přihlásil na Soutěž královny Alžběty v Bruselu, jednu ze tří nejdůležitějších soutěží na světě. Tu vyhrál a rázem začal mít o něj zájem celý svět, dokonce i Praha.

O čem si povídal na soukromé večeři s belgickým královským párem? Proč považuje Johana Sebastiana Bacha z nejgeniálnějšího skladatele? Proč Lukáši Vondráčkovi nezáleží až tolik na úspěchu? Jaké typy klavírů má raději? Na tyto a další otázky přináší odpověď Vizitka z 26. října roku 2018. Doprovodí ji nahrávky skladeb Bacha, Janáčka nebo Rachmaninova.

Spustit audio