Literární výročí: Fráňa Šrámek
V závěru Zelného rynku si připomeneme 135. výročí narození básníka, prozaika a dramatika Fráni Šrámka, které připadá na 19. leden.
Žil v letech 1877-1952. Protože jde o čítankového autora, místo seznamu jeho děl si připomeňme, že v červnu 1915 byl 37letý Šrámek po delší zdravotní dovolené znovu povolán do rakouské armády. Domů psal hodně a rád. Adresátkou jeho tzv. polniček byla paní Milena Hrdličková-Šrámková, která pečlivě vedla jeho domácnost a později i pozůstalost. Říkal jí: Milko, Miločko, dušinečko milá, drahá, milovaná Miličko... a psal jí listy plné lásky i černého humoru. Není divu, v době, kdy španělská chřipka, tzv. španělka, zkosila nejméně dvacet, ne-li dokonce sto milionů lidí. Vybrané ukázky pocházejí z knihy Listy z fronty, výbor z korespondence 1915-1918. Vydal ji Československý spisovatel v roce 1956.
9. října 1918
Drahá Miličko, mějž především můj dík, počínáš alespoň ve viděních míti o mně slušnější mínění, o čemž rozmarně, snad až příliš rozmarně, vypravuje Tvůj poslední dopis. A přece si dovoluji zlomit Vaše srdce, srdce mého až do včerejška paní! Vdíval jsem se do očí černějších, než jsou Vaše, vrhl jsem se v náruč horečnější, než jakou se honosila býti náruč Vaše. Ta, jíž patřím dnes, jala mne v osidla svá včera a opojen jí, dnes stěží mohu říci, kde to vlastně bylo, kdy se mi stala osudem. Snad to bylo na stupátku tramvaje H2, někde cestou mezi 8. a 3. okresem, kdy jsem hledal uvnitř tramvaje oči podobné Vašim, a běda! netušil jsem, že v témž okamžiku probodly mne dvě dýky černých očí, přibivše mne na dva hroty ňader v zimnici nejkrutější. Nepatřím již Vám. Patřím krásné Španělce. Mysle na ni, drkotám zuby. Na její účet přičtěte, že to jde v mém dopisu dnes tak skočmo. Ach, vím, že mne opustí. Jsem dokonce tak pošetilý, že si přeji, aby mne opustila. Ale dnes, zbledněte žárlivostí, bude se mnou spát. Dnes, zítra, pozítří – pak mne opustí. Budete se smát, že mne opustila? A budete ji pomlouvat, naleznete pro ni potupná jména lékařského žargónu „chřipka, influenza“ a podobně, abyste nechala pro sebe jedno jediné: milenka? Netupte ji, je Španělka z Estramadury, Saragossy, kdoví odkud a našla ve mně zalíbení. Je první, která přišla – a byla to nemoc? Je poslední? Hle, píši Vám, není to totéž, že za sebou pálím mosty: Opustí mne, jistě mne opustí. Pak…?
Myslím, že jsem dosti učinil, ukradnuv Španělce tuto chvilku k málo rozumnému dopisu. Ona se již svléká. Já učiním totéž. Drkotám zuby. Bůh nám buď, Španělko, milostiv, myslím, že to prohraješ. Udělej mi, mámo, křížek, dobrou noc!
Tvůj Fráňa
ukázka
O F. Šrámkovi si můžete poslechnout v závěru Zelného rynku v sobotu 21. ledna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.