Kurátor Antonín Dufek: ke sbírce fotografií se dostal náhodou, zasvětil jí celý život

Antonín Dufek
Antonín Dufek
0:00
/
0:00

Emeritní kurátor fotografické sbírky Moravské galerie v Brně oslaví letos 75. narozeniny i 50 let ve funkci. Koncem ledna převzal Cenu města Brna v oblasti společenských věd. Poslechněte si rozhovor.

„Chápu to i jako ocenění pro fotografii, protože celý život jsem se snažil o to, aby byla uznána jako jeden z uměleckých oborů,“ říká Antonín Dufek. Brněnský rodák absolvoval v roce 1967 studium dějin umění na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity.

„Byl jsem žákem profesora Alberta Kutala, který patřil mezi evropsky významné badatele,“ vzpomíná Dufek. Pod Kutalovým vedením se věnoval gotickému umění, je autorem studie Brněnské sochařství do roku 1411, Brno v minulosti a dnes XIII. „Měl jsem štěstí, že jsem objevil velké množství pozdně gotických soch, které nebyly známé, ale neměl jsem dost příležitostí všechno publikovat. Ten proces se proto završil až výstavami moravské gotiky, které připravila Kaliopi Chamonikola v Moravské galerii.“

Jak se tedy Antonín Dufek dostal k zájmu o fotografii? „Byla to náhoda. Já jsem byl ve 3. ročníku fakulty už ženatý, teď jsme s manželkou přes padesát let. Hledali jsme tehdy místo, kde bychom mohli být oba zaměstnaní. Ona je psycholožka, tak pro ni bylo snadné získat místo, kdežto pro historika umění to snadné nebylo,“ vysvětluje kurátor. „Byli jsme už dokonce v Prešově, kde jsme měli možnost nastoupit oba na fakultu, ale potom se objevila možnost nastoupit v Moravské galerii.“

Sbírka fotografií byla přídavkem k užité grafice

Umožnili mu to Bohdan Lacina společně s tehdejším ředitelem Moravské galerie Jiřím Hlušičkou. „To místo bylo na užitou grafiku, kterou jsem přebíral po dr. Holešovském. Když jsem v roce 1968 nastoupil, zjistil jsem, že ve skříni leží nerozlepené obálky s fotografiemi pro celostátní výstavu. Fotografie byla totiž přičleněna k užité grafice, takže jsem byl nucen dělat oboje. Později vznikla dvě celá oddělení, ale tehdy jsem byl na všechno sám.“

Byl to tehdy nový sbírkový obor, takže existoval poradní sbor, v jehož čele byl Rudolf Skopec, vysvětluje kurátor. „Profesor Skopec měl sám obrovskou sbírku fotografií a celý život se snažil o založení muzea fotografie, což se mu nepodařilo. Ale byla to velká opora. Kromě toho tu byl metodik Jaroslav Kačer.“ Antonín Dufek nakonec u fotografie zůstal. „Představoval jsem si, že jako Vincenc Kramář budu dělat jak staré umění, gotiku, tak to současné. To jsem ale bohužel nezvládl.“

K. O. Hrubý, autoportrét

Základem fotografické sbírky Moravské galerie byly od roku 1962 dary od významných československých fotografů. „Sešlo se tu poměrně velké množství darů a potom tu byl svoz starých fotografií převážně šlechtických rodů ze zámku Sychrov,“ líčí kurátor.

„Velice brzo jsem si ale ujasnil, že budovat sbírku z darů je problém. Každý kurátor chce sbírku nějak tvarovat, což z darů není možné. Ne všichni autoři, zvlášť ti nejlepší, jsou také ochotni fotografie darovat.“

Někteří avantgardní fotografové málem upadli v zapomnění

Po roce 1969 proto vznikly dvě nákupní komise pro fotografii. „Vytvořil jsem si seznam, finance byly, tak jsem začal sbírku tvarovat. Měl jsem zájem, aby tu bylo všechno podstatné, a postupně jsem pak připravoval výstavy věnované jednotlivým obdobím fotografie. Dělal jsem Kouzlo staré fotografie, meziválečnou fotografii a tak dál po desetiletích nebo dvacetiletích až do roku 2000.“

02347606.jpeg

Největšího úspěchu dosáhla Dufkem shromážděná kolekce meziválečné avantgardní fotografie (Jaromír Funke, Jaroslav Rössler atd.), představená i v Anglii, Francii, USA a v dalších zemích.

„Zjistil jsem s údivem, že existují celé avantgardní skupiny fotografů, o kterých prakticky nikdo nevěděl. Dokonce ani ti autoři si už nepamatovali, že taky fotografovali. Tyto fotografie existují často jen jako unikáty, nejsou nikde jinde než v naší galerii,“ pochvaluje si Dufek. Sám se stal kurátorem fotografické části výstavy o avantgardě střední a východní Evropy Europa, Europa v Bonnu.

Fotografie to měla podle Antonína Dufka těžké, než se prosadila jako umění. Připodobňovala se grafice, vznikla řada tzv. ušlechtilých tvárných procesů – ale důležité bylo, že v reakci na to se v meziválečné době prosadila čistá fotografie, nijak nemanipulovaná.

„Po roce 1948 byla snaha skalních komunistů, aby se fotografie proměnila v prostředek komunistické propagandy. Jenomže nebylo to tak snadné. U nás bylo silné hnutí sociální fotografie, což byla de facto společenská angažovanost. A od roku 1958  se konala celostátní výstava umělecké fotografie pod patronací ministerstva kultury, kde už jako by začínala šedesátá léta,“ říká Dufek.

Antonín Dufek je spoluautorem encyklopedií výtvarného umění a fotografie a autorem všech kapitol o fotografii v díle Dějiny českého výtvarného umění. Pedagogicky působil na několika školách (MU, VUT) a přednášel i v zahraničí. Celkem připravil přes 200 výstav a publikoval řadu monografií fotografů. Je držitelem několika ocenění, mj. ceny Asociace profesionálních fotografů ČR Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos.

Spustit audio

Související