Království paruk, pleší a knírů: Vítejte v divadelní maskérně Jitky Juříkové

Zákulisí divadelní maskérny Slováckého divadla v Uherském Hradišti poodhalí Na pohovce Jožky Kubáníka Jitka Juříková.

Čtěte také

Jitka Juříková začínala ve Slováckém divadle v roce 1990 na pozici garderobiérky, ale po čase se naskytla příležitost, která jí změnila profesní život – stát se vlásenkářkou a maskérkou. V této profesi brzy zabydlela a nelituje toho.

Běžný den v maskérně je plný shonu a proměn. Jitka přichází do práce brzy, aby měla vše připravené. Herci přicházejí do maskérny v přesně daném pořadí, aby se stihli připravit na představení.

Nejnáročnější inscenací, na které Jitka Juříková momentálně pracuje, je Farma zvířat. Herci mají specifické líčení a například i paruku s rohy. Také u komedie Klíčovou dírkou je líčení obzvláště náročné, protože muži hrají ženy a naopak. Líčení je hlavně u chlapů výrazné, používá se krycí make-up, a hlavně se nalepují řasy. K tomu Jitka se smíchem dodává: „Kluci mi slíbili, že si navzájem nalakují nehty, protože to už opravdu nestíhám.“

Jitka Juříková má na starosti i půjčovnu kostýmů. O jaké kostýmy je nevětší zájem? Jak a z čeho se vyrábí kníry? Co paruky a pleše? A co se stane, když se během představení začne odlepovat nebo dokonce upadne knír? To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru s maskérkou Slováckého divadla v Uherském Hradišti Jitkou Juříkovou, které všichni v divadle s láskou říkají Jitéčka.

Jitka Juříková, vlásenkářka a maskérka, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti

Všechny hosty a rozhovory z pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka najdete i na webu rozhl.as/Kubanik nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více o tématu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.