Kouzelný a historií poznamenaný prostor. To je Moravská gobelínová manufaktura ve Valmezu

Jak je všeobecně známé, k jeho unikátům patří Moravská gobelínová manufaktura. V roce 1898 ji v nedaleké Zašové založil akademický malíř Rudolf Schlattauer. Do Valašského Meziříčí se přestěhovala v roce 1909 a o dvacet let později se v rámci města přesunula do rozlehlé budovy v dnešní Husově ulici, v níž sídlí dodnes.

Když jsem se tam jela podívat poprvé, představovala jsem si, že přijedu k domu, který bude něčím výrazný a zvláštní, abych hned poznala, že právě za jeho zdmi vznikají unikátní textilie. Nebyl přesně takový, jak jsem očekávala, ale cedule na něm mě ujistila, že jsem správně.

Už z dálky jsem četla Muzeum gobelínů, zblízka pak, že je to živé muzeum a že po padesáti metrech bude parkoviště a taky Schlattauerova kavárna. Pocta zakladateli, to jsem si řekla jen tak pro sebe. Když jsem pak do ní vkročila, spadla mi brada, jak se říká, když vás něco překvapí. Kouzelný a historií nabitý prostor to byl a samozřejmě stále je.

Kdo jsou Valaši a proč Valašsko? Mezi kopci a loukami zjišťujeme vše o zajímavých místech kraje

• Upravit
• Smazat

Hranice Valašska se nedá úplně přesně stanovit. A teorie o masovém příchodů Valachů z Rumunska se nezakládá na historických faktech.

A ten dům, abych nebyla nespravedlivá, je také jiný než ostatní domy v jeho okolí. Hlavně je velký a je vidět, že už něco pamatuje. Jak jsem se později dozvěděla, postaven byl ve stejném roce, jako byla založena první dílna gobelínky, v roce 1898.

Současné dílny i s vybavením vytvářejí specifickou atmosféru. Jsou to dlouhé místnosti s tkalcovskými stavy, stoly, rámy – všechno obrovských rozměrů, protože i díla, co tam vznikají, jsou obrovská, a pak stroje, které pamatují začátky manufaktury a jsou už technickými památkami.

Ředitel gobelínky Jan Timotej Strýček mně vysvětlil, že v tomto uměleckém oboru se neuplatní žádné technické vymoženosti. Všechny druhy textilií, ať už jsou to tapiserie, gobelíny nebo koberce vznikají podle původních technologií. Podle něho je to živá kulturní památka a udržování klasického řemesla, které ve světě pomalu a jistě zaniká. Především technika klasického gobelínu, která provázela lidstvo dva tisíce let. Zkušené tkadleny v ní tedy stejně jako dříve ručně vyrábějí gobelíny a tapisérie nebo restaurují vzácné historické textilie.

Moravská gobelínka ve Valašském Meziříčí|foto: Roman Verner

Na jejich práci se můžete dokonce podívat, protože manufaktura funguje už několik let jako živé muzeum. Jak to stojí na ceduli na budově. Prohlídkovou trasu jsem si prošla a viděla jsem, jak vzniká gobelín, jak se váží kobercové uzly, kolika barevných vláken je zapotřebí, v některých přídech je to až tři sta odstínů.

Barvírna je také součástí manufaktury. Díla vznikají po milimetrech a třeba tapisérie se tvoří z rubové strany, tkadleny se orientují pouze podle rozkresleného návrhu a teprve až je textilie hotová, to je přibližně po půl roce, ji poprvé vidí v celé kráse, je to prý jako malá vernisáž. Ještě mnohem náročnější jsou opravy historických tapisérii. Restaurátorky musí zvládat techniku a musí mít cit pro opravu ornamentů, aby se zachovala autentičnost díla.

Prohlídka živého muzea, během níž si můžete i sami vyzkoušet některou z technik, končí ve Schlattauerově kavárně, jak už jsem naznačila, to je mimořádný prostor se spoustou fotografií a také drobných tapiserií, dokonce i dílo zakladatele gobelínky je k vidění.