Kouzelný a historií poznamenaný prostor. To je Moravská gobelínová manufaktura ve Valmezu

Valašské Meziříčí na Vsetínsku je městem s mnoha památkami a zajímavostmi.

Jak je všeobecně známé, k jeho unikátům patří Moravská gobelínová manufaktura. V roce 1898 ji v nedaleké Zašové založil akademický malíř Rudolf Schlattauer. Do Valašského Meziříčí se přestěhovala v roce 1909 a o dvacet let později se v rámci města přesunula do rozlehlé budovy v dnešní Husově ulici, v níž sídlí dodnes.

Když jsem se tam jela podívat poprvé, představovala jsem si, že přijedu k domu, který bude něčím výrazný a zvláštní, abych hned poznala, že právě za jeho zdmi vznikají unikátní textilie. Nebyl přesně takový, jak jsem očekávala, ale cedule na něm mě ujistila, že jsem správně.

Už z dálky jsem četla Muzeum gobelínů, zblízka pak, že je to živé muzeum a že po padesáti metrech bude parkoviště a taky Schlattauerova kavárna. Pocta zakladateli, to jsem si řekla jen tak pro sebe. Když jsem pak do ní vkročila, spadla mi brada, jak se říká, když vás něco překvapí. Kouzelný a historií nabitý prostor to byl a samozřejmě stále je.

Kdo jsou Valaši a proč Valašsko? Mezi kopci a loukami zjišťujeme vše o zajímavých místech kraje

Dřevěné stavby v muzeu v Rožnově

Hranice Valašska se nedá úplně přesně stanovit. A teorie o masovém příchodů Valachů z Rumunska se nezakládá na historických faktech.

A ten dům, abych nebyla nespravedlivá, je také jiný než ostatní domy v jeho okolí. Hlavně je velký a je vidět, že už něco pamatuje. Jak jsem se později dozvěděla, postaven byl ve stejném roce, jako byla založena první dílna gobelínky, v roce 1898.

Současné dílny i s vybavením vytvářejí specifickou atmosféru. Jsou to dlouhé místnosti s tkalcovskými stavy, stoly, rámy – všechno obrovských rozměrů, protože i díla, co tam vznikají, jsou obrovská, a pak stroje, které pamatují začátky manufaktury a jsou už technickými památkami.

Ředitel gobelínky Jan Timotej Strýček mně vysvětlil, že v tomto uměleckém oboru se neuplatní žádné technické vymoženosti. Všechny druhy textilií, ať už jsou to tapiserie, gobelíny nebo koberce vznikají podle původních technologií. Podle něho je to živá kulturní památka a udržování klasického řemesla, které ve světě pomalu a jistě zaniká. Především technika klasického gobelínu, která provázela lidstvo dva tisíce let. Zkušené tkadleny v ní tedy stejně jako dříve ručně vyrábějí gobelíny a tapisérie nebo restaurují vzácné historické textilie.

Moravská gobelínka ve Valašském Meziříčí

Na jejich práci se můžete dokonce podívat, protože manufaktura funguje už několik let jako živé muzeum. Jak to stojí na ceduli na budově. Prohlídkovou trasu jsem si prošla a viděla jsem, jak vzniká gobelín, jak se váží kobercové uzly, kolika barevných vláken je zapotřebí, v některých přídech je to až tři sta odstínů.

Barvírna je také součástí manufaktury. Díla vznikají po milimetrech a třeba tapisérie se tvoří z rubové strany, tkadleny se orientují pouze podle rozkresleného návrhu a teprve až je textilie hotová, to je přibližně po půl roce, ji poprvé vidí v celé kráse, je to prý jako malá vernisáž. Ještě mnohem náročnější jsou opravy historických tapisérii. Restaurátorky musí zvládat techniku a musí mít cit pro opravu ornamentů, aby se zachovala autentičnost díla.

Prohlídka živého muzea, během níž si můžete i sami vyzkoušet některou z technik, končí ve Schlattauerově kavárně, jak už jsem naznačila, to je mimořádný prostor se spoustou fotografií a také drobných tapiserií, dokonce i dílo zakladatele gobelínky je k vidění.

autor: Věra Hotařová

Související