Jsem věčně nešťastně zamilovaný. A tak jsem už vlastně z nešťastné lásky napsal dva muzikály
Český rozhlas Hradec Králové vám dnes představí jednoho šikovného, talentovaného a milého kluka. Je jím muzikant, zpěvák, ale také autor dvou muzikálů, Matěj Tauš.
Matěji, tak jsme vám na úvod zahráli Karla Gotta, to je dobré, ne?
Super. Já si pamatuji, že když jsme se poprvé my dva potkali, tak to byl ještě tenkrát Podhorský čtyřlístek, dnes soutěž Česko zpívá a tam jsem Karla Gotta zpíval. Písničku Jdi za štěstím tenkrát. A už tenkrát jsem byl vyšší než ty, Jakube.
Už tenkrát? Kolik ti bylo let?
12 let mi bylo.
To je hodně dávno, ovšem už tenkrát jsi byl vyšší než já. Musím říct, že to často používáme, když se potkáme na jevišti. Protože když se Matěj postaví vedle mě, je asi o pět nebo sedm hlav vyšší než já. Soutěž Česko zpívá, která se tenkrát ještě jmenovala Podhorský čtyřlístek, odstartovala tedy tvoji hudební a pěveckou kariéru?
Dalo by se říct, že ano. Protože jsem se tam poprvé potkal se spoustou zajímavých lidí, mimo jiné třeba s Terkou Maškovou, s panem profesorem Klezlou, který mě pak vytáhl na Ježkárnu a tam to všechno začalo.
Ježkárna, musíme vysvětlit, to je konzervatoř.
To je konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze.
V muzice i herectví jde o práci s emocí a energií. To mě baví. Protože jsem taková nespoutatelná a hyperaktivní neřízená střela.
Matěj Tauš, muzikant a zpěvák
Studoval jsi tedy Ježkárnu v Praze a tam jsi se také narodil. Ovšem dneska jsi k nám přijel z východní Moravy, ze Zlína.
Ano, přijel jsem od Zlína, z Otrokovic, respektive ze Žlutavy, to je taková malá vesnička.
Muziku jsi měl rád od malička?
Já jsem odmalinka chodil do zpěvu, začal jsem hrát na klavír, potom také na bicí, což je super. Díky tomu dokážu muzikanty ve všech kapelách hanit za to, že jsou mimo rytmus. A díky klavíru jsem se naučil i skládat, což mi potom pomohlo s muzikálem.
Muzikály, to mě zajímá. Protože když jsme se viděli na soutěži Česko zpívá, tak jsi mi říkal, že jsi napsal muzikál.
Napsal jsem už dva. Ten první, když mi bylo 15 roků, měl premiéru v Otrokovicích. To byla taková regionální produkce, jmenovalo se to Naše ulička, tenkrát to bylo ještě ve spolupráci se Základní uměleckou školou Otrokovice. A ten druhý se jmenuje Chlapec a hvězda. Ten se hrál především po východní Moravě. Hrálo se to například i v Hranicích na Moravě, v Olomouci.
Prý jsi napsal muzikál z nešťastné lásky.
Z nešťastné lásky, to je ten první. Ale ony jsou oba dva vlastně z nešťastné lásky. Nešťastná láska mě koneckonců provází celý život. Já jsem takový věčně nešťastně zamilovaný.
Co jsi vlastně studoval na konzervatoři?
Muzikálové herectví jsem studoval.
Letem širým světem (nejen) s muzikálem. Jak nejraději cestuje Michael Prostějovský?
I tak mohu nazvat nadcházející pokračování talk show Na cestách, do kterého přijal moje pozvání Michael Prostějovský. Jak na rozhlasových vlnách, tak přímo v kavárně District V v rozhlasové budově v Hradci Králové se společně vydáme do Londýna, pochopitelně na Brodway, do Vídně a do Chicaga i do Prahy.
Takže proto muzikály. Máš je rád, když jsi je vystudoval.
Mám rád muzikály. Mám tedy spíš rád americké muzikály. Do těch českých se mi zatím tolik proniknout nepodařilo, myslím do toho ranku. Že by mě to nějak zásadně bavilo. Amerika je totiž kolébka muzikálu, musíme to tak brát. V Americe to dělají od začátku 20. století. Muzikály tam jedou, vyvinulo se to historicky.
Vzpomeneš si na první muzikál, který jsi viděl? U mě to byl asi Jesus Christ Superstar.
Já jsem jako první muzikál viděl od Michala Davida Kleopatru. Ta se mi strašně líbila. A potom ještě Angelika. To mě tak nějak dostalo k muzikálům. Potom jsem na konzervatoři zjistil, že nejsou jen české muzikály, jsou i americké muzikály. A v ten moment už ty české pro mě nebyly tak zajímavé. Amerika se stala takovým bodem číslo jedna.
Matěji, ty se svojí kapelou míříš také do Hradce Králové. 27. března bude koncert.
27. března v klubu Satchmo. Od sedmi hodin večer.
Co jsme to teď slyšeli? Písnička Nechej mě hrát.
Nechej mě hrát, to je takový výkřik mého vnitřního bohémství, které potřebovalo jít ven. Tahle písnička vznikla prakticky za jeden den 30. prosince 2018 u mě ve studiu, ve zkušebně. A nahráli ji se mnou kluci z kapely Pavel Paluřík, kytarista, Štěpán Hartman, baskytarista, Ondra Stuchlý, vynikající bubeník. Tedy oni jsou všichni vynikající a mladí, kromě mě tedy. Já už jsem oproti nim starý, i když ne zase o tolik. Jim je 20, 19, 18. Je to tak odstupňované věkově.
Musíme tvou kapelu představit. Jste tedy čtyři a jmenujete se?
The Stokes. Rozdmýchávat, přidávat, dávat tomu pořádně zatopit.
Podněcovat, jasně. Baví tě hrát koncerty s kapelou?
Ano, je to úžasné, když přijdou lidi. Protože nejsme zatím příliš známá kapela. Když přijdou lidi, tak energie, kterou do toho dáte, se vám vrátí. To je krásný. Když lidi tleskají i písničkám, které v životě neměli šanci nikde slyšet, tak to je paráda. To je sen každého muzikanta.
Živé koncerty, to je prostě asi to nejlepší pro každého muzikanta.
Hlavně my se snažíme ani nepoužívat žádné dumplings, opravdu se snažíme jet úplně čistě naživo.
Vrátím se ještě zpátky k muzikálům. Ty jsi mi vyprávěl o muzikálu představeném v Trutnově na soutěži Česko zpívá, jmenuje se Chlapec a hvězda. Tak jak se mu dařilo?
Hráli jsme ho jen osmkrát, doplatilo to na poměrně špatnou produkci. Bohužel bylo na to málo lidí, bylo málo peněz, přeci jen to nedělali profíci. Jediný profík a ani to asi o sobě nemohu říct, jsem tam byl v podstatě já plus někteří moji spolužáci z Ježkárny, případně z kroměřížské konzervatoře.
Každopádně je to ale první krůček k tomu, co bys chtěl v životě dělat?
Mě by strašně bavila divadelní režie, jako stálá práce. A potom ta muzika jako takový koníček. A konkrétně The Stokes je věc, která mě strašně baví.
Čtěte takéMatěj Tauš
Takže divadelní režie.
Divadelní režie. Muzikály, kromě toho, že jsem je napsal, tak jsem je vlastně oba i zrežíroval a následně v nich i hrál. Takže taková holka pro všechno. Ale ono to všechno hodně souvisí. Protože jak muzika, tak i herectví, je práce s emocí a s energií. To mě baví. Protože já jsem taková nespoutatelná energie a hyperaktivní neřízená střela. Mám to dokonce na dveřích do pokoje. Když vcházíte do pokoje u mě doma, tak je tam napsané: Pozor, neřízená střela!
A nechtěl jsi jít hrát do Prahy, do nějakého muzikálu, když jsi vystudoval muzikálové herectví?
Kdyby nějaká taková nabídka přišla, tak bych určitě šel. Ale nemyslím si o sobě, že jsem úplně dobrý herec. Spíš bych řekl, že moje síla je v tom, že to umím nějakým způsobem zrežírovat a možná zazpívat.
Tak vás ještě jednou zveme 27. března do klubu Satchmo v Hradci Králové v 19. hodin. Přijďte se podívat. Já slibuji, že přijdu, když mi to čas dovolí. Díky Matěji, že jsi dnes vážil cestu za námi do Hradce Králové až ze Zlína. Moc si toho vážíme a držíme palce.
Já jsem moc rád. Děkuju. Ahoj.
Související
-
Z malé holčičky je dnes mladá slečna u které byla, je a vždy bude na prvním místě muzika
Na začátku dubna se v Trutnově odehrál další ročník pěvecké soutěže pro začínající zpěváky Česko zpívá. Jak se má vítězka soutěže z roku 2012 Eva Matějovská v roce 2018?
-
Děti z jičínské ZUŠ chystají Stvoření světa. V muzikálu budou hrát, tančit, zpívat a muzicírovat
Každý dobrý příběh má v sobě střet dobra a zla. A tak si i milovníci dramatu na premiéře muzikálu Stvoření světa v podání dětí ze ZUŠ J.B. Foerstera přijdou na své.
-
Když chcete být v něčem dobrý, musíte tomu věnovat svůj čas. A to platí v jakémkoliv oboru
Dnes bychom vám moc rádi někoho představili. Říkají o něm, že je to mimořádný hudební talent. Lukáš Červený hraje na klavír i na housle, komponuje, dokonce už učí na ZUŠ.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
