JAMU si připomíná 70. výročí založení. Projděte si její méně známé obory.

20. říjen 2017

Janáčkova akademie múzických umění si celý letošní rok připomíná 70. výročí od svého založení. Při této příležitosti literárně-publicistický magazín Zelný rynk odvysílal patnáctidílný seriál o oborech, které se na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění vyučují. Před prázdninami vás autorka Iveta Novotná seznámila s ateliéry činoherního a muzikálového herectví, režie a dramaturgie a scénografie. Nyní nadešel čas představit si ty méně známé vyučované obory.

Jedním z nich je ateliér Fyzického divadla. Ten v roce 2004 založil mim Ctibor Turba. Jde o tříletý studijní obor, který se zaměřuje na tři výukové linie. První se soustředí na herecké sdělení pohybem, druhá se orientuje na choreografii a třetí se zabývá možnostmi využití multimédií ve fyzickém divadle, říká vedoucí ateliéru Pierre Nadaud.

„K tomu se přidává herecké vzdělání, které není úplně klasické, ale které se soustředí na vnímání fyzična. Lidé, kteří tento obor studují, musí být schopni nejen se pohybovat po jevišti, ale měli by mít k roli autorský přístup. Chceme, aby se díla tvořila na scéně a ne na papír.“

Dalším oborem, který se na Janáčkově akademii múzických umění věnuje pohybu, je ateliér Tanečního a pohybového divadla a výchovy. „Tento obor rozšiřuje vzdělání pedagogům tance a pohybu. Kromě předmětů, které jsou založeny na výuce tanečních technik, pracujeme s taneční a pohybovou výchovou, která kultivuje studenta jako celek,“ vysvětluje vedoucí ateliéru Hana Halberstadt. Obor vznikl v roce 2013. Jeho hlavním cílem je výchova pedagoga s tvůrčím přístupem k tanečnímu umění.

Výchovou budoucích pedagogů se zabývá i ateliér Divadlo a výchova. Výuka rozvíjí praktické dovednosti studentů, jako je například zpěv, pohyb nebo režijně-dramaturgická práce. Další část studia se zaměřuje na získávání teoretických znalostí z oblasti divadla, vlastní tvorbu nebo na metodiku práce s dětmi a mládeží, pokračuje vedoucí oboru Sylva Macková.

„Ve druhém ročníku máme jako hlavní projekt divadlo pro děti. Zaměřujeme se na různé věkové skupiny, ale v poslední době se soustředíme na divadelně znevýhodněné skupiny. To znamená na děti, pro které to předškolní divadlo už není. Například pro děti z druhého stupně základních škol nikdo nehraje. Většina představení je cílena na mladší publikum a tyto děti už jsou brány na inscenace, které jsou určeny dospělým.“

Jedním z cílů tohoto ateliéru je, aby dramatická výchova zůstala součástí všeobecného vzdělávání. „Hodin je málo, takže uvolnit hodiny na tu dramatickou výchovu se zdá být problematické. Škola si může zařadit doplňující obory, ale vždycky je to na úkor něčeho,“ dodává Macková.

Třetím pedagogickým oborem, který se na JAMU učí, je Výchovná dramatika neslyšících. Tento ateliér vznikl v roce 1992. Hlavním důvodem pro jeho založení bylo umožnit vysokoškolské vzdělání neslyšícím studentům, říká jedna ze zakladatelek oboru Zoja Mikotová: „Do roku 1989 nikdo neslyšícím to studium nezakazoval, ale taky jim nějak výrazně nepomáhal. Těch možností moc nebylo. Proto ta touha pomoci k lepšímu vzdělávání byla veliká.“

Výchovná dramatika neslyšících je umělecko-pedagogický obor. Z toho důvodu mají studenti průběžnou a souvislou praxi. Běžně docházejí například do škol pro sluchově postižené, a to nejen v Brně, ale i v rámci celé České republiky nebo Slovenska, říká vedoucí ateliéru Veronika Broulíková: „Tam se zapojují do všech aktivit, které souvisí s dramatickou výchovou nebo se znakovým jazykem.“

Původně byl tento ateliér založen zejména pro neslyšící studenty. Dnes se ale stále častěji hlásí i slyšící uchazeči. „Hodně slyšících má zájem pracovat a získávat to naše specifické vzdělání,“ dodává Zoja Mikotová.

Čtěte také

Na Janáčkově akademii múzických umění se ale nevzdělávají jen umělci anebo pedagogičtí pracovníci. Důležité místo zde má ateliér Divadelního manažerství a jevištní technologie. Divadelní manažerství bylo založeno v roce 1992. Do té doby se vyučovalo pouze na pražské DAMU. Vznik tohoto oboru v Brně souvisel s potřebou profesionalizace divadelní scény, říká vedoucí ateliéru Blanka Chládková.

„Ta představa byla taková, že by ti manažeři byli znalí nějakých manažerských postupů, ekonomicky zdatní a zároveň by měli cit pro ten obor. Logicky vznikla potřeba, že by se ti lidé měli vzdělávat na divadelní fakultě a procházet tím studijním programem, který je společný pro všechny divadelní profese.“

Druhou část tohoto ateliéru tvoří obor Jevištní technologie. Ten byl na divadelní fakultě JAMU otevřen v roce 1999. Jeho cílem byla profesionalizace technického zabezpečení divadelních představení. „Vzděláváme manažery ať už technologicky vzdělané, nebo marketingově orientované. Ti jsou pak schopni organizovat práci sobě a organizovat ji na základě informací z tvůrčího týmu i těm druhým,“ dodává Chládková.

Dalším technickým oborem, který se na JAMU učí, je Světelný design. Tento ateliér vznikl v roce 2013, a je tedy nejmladším novým oborem, který se na divadelní fakultě vyučuje. Jde o navazující dvouleté magisterské studium, které se primárně zaměřuje na scénický světelný design, pokračuje vedoucí ateliéru Vladimír Burian: „Obor ale samozřejmě zasahuje i do volné tvorby práce se světlem, koncertního svícení, do eventového svícení nebo do architektonického svícení.“

„Je to tvůrčí činnost, která velmi úzce spolupracuje se scénografií, ale má možnost soustředit se jenom na vyjádření atmosféry nebo příběhu světlem. Není to funkční nasvícení scény, ale kreativní nasvícení scény,“ říká o hlavní náplni ateliéru pedagožka Pavla Beranová.

Čtěte také

Na pomezí mezi divadlem, fotografií a filmem stojí ateliér Audiovizuální tvorby a divadla. Ten byl založen v roce 2008. Jeho hlavním zájmem je především divadlo, pokračuje vedoucí ateliéru Petr Francán. „Divadlo jako takové sdružuje lidi, kteří se zabývají nějakým konkrétním divadelním kusem. Účast našeho ateliéru na těchto divadelních kusech je v oblasti divadelní fotografie, v oblasti tvorby divadelních trailerů a záznamů divadelních představení. To těžiště je v dokumentární tvorbě.“

Petr Francán vede ateliér od roku 2012. Podle něj se zaměření tohoto oboru od jiných filmových škol podstatně liší. „Rozdíl je v tom, že zakladatelé našeho oboru jsou všichni takzvaní selfmakeři – tedy lidé, kteří jsou schopni napsat scénář, natočit ho, zrežírovat jej, sestříhat ho a odevzdat hotový film.“

Důležitou roli má praktická stránka výuky. „Všechno je to otázka zkušeností. Každá chyba vás posunuje dál. Každý z těch studentů si musí projít procesem chybování, protože tu chybu, kterou udělal, příště určitě neudělá,“ dodává pedagog Pavel Jirásek.

Posledním oborem, který se na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění učí, je Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Ateliér v roce 1992 založil brněnský publicista a spisovatel Antonín Přidal, připomíná současný vedoucí tohoto oboru Jan Gogola: „Všichni tenkrát přivítali jeho nápad, že by se na první škole u nás učil i rozhlas. Je z toho zřejmé, že pan profesor Přidal byl jasnozřivý, protože věděl, že o lidi tohoto zaměření bude zájem.“

Až do září tohoto roku byla brněnská JAMU jedinou školou, kde bylo možné se věnovat televizní a rozhlasové tvorbě. Letos otevřela Univerzita Palackého v Olomouci nový obor s názvem Televizní a rozhlasová studia. I přesto si brněnský ateliér zachová svou jedinečnost. „Myslím si, že tam ta výuka půjde víc do teoretické reflexe. U nás je studium spíše zaměřené jako praktikum,“ dodává Jan Gogola.

autor: Iveta Novotná
Spustit audio