Irena Sendlerová zachránila z varšavského ghetta 2500 dětí

6. květen 2018

V sobotu uplyne deset let od smrti Ireny Sendlerové, která za 2. světové války zachránila dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta a pomáhala je umístit do polských rodin, klášterů či sirotčinců. I když padla do rukou gestapa a vytrpěla brutální mučení, zachráněné děti ani své spolupracovníky neprozradila.

Z varšavského ghetta se od léta 1942 denně pašovaly desítky židovských dětí – v rakvích a pytlích na mrtvoly, mezi odpadky, pod sedadly tramvaje nebo třeba v krabicích. V převlečení za zdravotní sestru do ghetta chodila Irena Sendlerová. Jak se k této činnosti dostala, vysvětluje ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj.

„Vždy se zabývala prací pro chudé a tak nějak přirozeně z té předválečné činnosti sociálního odboru města Varšavy proplula do pozice sociální pracovnice v podmínkách absolutní konspirace, protože za tu její sociální činnost hrozil okamžitý trest smrti. Nejdříve sama se skupinkou přátel a potom v rámci polských odbojových struktur rozvíjela aktivitu, která směřovala k pomáhání Židům uvězněným ve varšavském ghettu, zaměřenou především právě na děti.“

Irena Sendlerová v autě oddělení sociální péče na prvomájovém průvodu roku 1948

Zachráněným dětem bylo nutné zajistit dokumenty, někam je umístit a naučit žít s novou identitou. Větší děti například potřebovaly proškolit v polštině a katolických zvycích, aby se mohly vydávat za děti polské.

„Příběhy těch dětí Ireny Sendlerové, jak se jim občas říká, jsou občas neuvěřitelné. Jsou to občas příběhy lidí, kteří se po dvaceti, třiceti letech, v dospělosti nebo spíš na sklonku života, se dozvídali, že mají ve svém životopise úplně jiný rozměr, že se narodili někomu jinému a že jejich rodiče nejsou jejich vlastní rodiče.“

K tomu Maciej Ruczaj uvádí jeden příklad.

„Takovým slavným příběhem je historie Romualda Waszkinela, který je katolický kněz a až jako katolický kněz zjistil, že se narodil jako žid a celý zbytek života zasvětil katolicko-židovskému dialogu.“

Po válce Irena Sendlerová pracovala přes 30 let ve varšavských sirotčincích a domovech pro seniory. V roce 1965 jí jeruzalémský památník obětí šoa Jad vašem udělil titul Spravedlivý mezi národy. I přesto ale byl její příběh známý jen hrstce lidí.

„Navzdory tomu, že Irenu Sendlerovou svět včetně Polska objevil poměrně pozdě, až někdy koncem 90. let, tak v tuto chvíli patří pro Poláky mezi nejvýznamnější symboly 2. světové války a toho dobrého, co o těch hrozných letech lze říct. Pokud se zeptáte na ulici průměrného člověka na 2. světovou válku a na postavy, na které by Poláci měli být hrdí, tak řekne Witolda Pileckého a Irenu Sendlerovou. Určitě jí pomohlo i to, že Polsko se jí snažilo nominovat na Nobelovu cenu míru v těch posledních letech jejího života.“

Logo

10. výročí jejího úmrtí si Poláci připomínají následovně.

„Každý rok vyhlašuje polský Sejm, tedy poslanecká sněmovna, takové hlavní patrony toho daného roku a tím letošním je právě Irena Sendlerové. Takže těch aktivit je všude v Polsku celá řada, objevily se i nové publikace, které jsou jí věnovány, včetně velká biografie od Anny Bikont.“

O významu Ireny Sendlerové pro současné Poláky Maciej Ruczaj říká.

„Myslím, že celkově ta její postava souvisí s velkým boomem znovuobjevování zmizelé židovské dimenze polské kultury a předválečného Polska. A Sendlerová je jedním ze symbolů té poslední kapitoly přítomnosti velké židovské komunity na polském území a je jedním ze symbolů znovuobjevování, které v Polsku probíhá posledních dvacet let a jehož výrazem může být i to krásné Muzeum dějin polských Židů ve Varšavě, kde je Sendlerové věnováno hodně místa.“

V češtině o Ireně Sendlerové letos vyšla kniha Ireniny děti.

Spustit audio