„Impulzivnost, dravost, neustálé napětí při lovu, to mě na jestřábech fascinuje,“ říká sokolník Tomáš Kunca

19. leden 2019
Jestřábice v době naší návštěvy právě doobědvala uloveného zajíce

Na polích a na stromech podél cest vídáme posedávat dravce. Víte, kterým z nich se říká dravci nízkého letu? Jak jsou velcí, jaké mají vlastnosti, čím se živí a jak je sokolníci cvičí? Vypráví jeden z našich nejlepších a mezinárodně uznávaných sokolníků, Tomáš Kunca: 

„Pojmenování je dáno způsobem života a lovu. Dravci nízkého letu, to jsou jestřábi a krahujci. V přírodě loví takovými přepadávajícími nízko prolétajícími lety. Dravci vysokého letu jsou všichni sokolovití. Sokoli vykrouží vysoko na oblohu a loví z velké výšky střemhlavým letem. Všichni dravci jsou v České republice chráněni.

Sokolník Tomáš Kunca s jestřábicí Vackovkou

Já osobně mám jestřáby a krahujce ze všech dravců nejraději. Jsou mi blízcí impulzivní povahou. V minulosti se říkalo, že jsou těžcí na vycvičení, takoví ‚nerváci‘. Myslím ale, že pokud se výcvik dělá dobře, dají se ochočit, v uvozovkách, stejně dobře, jako jakýkoliv jiný druh dravce. Ta impulzivnost, dravost, neustálé napětí při lovu, to je něco, co mě na nich fascinuje.

Jestřábice v době mimo výcvik na takzvaném jestřábím oblouku

S dravci se snažím létat každý den, je to časově velmi náročné, musím si vyhradit dvě až tři hodiny denně. Čím více času tomu věnujete, tím lepší je pak dravec pro lov. Každý má trochu jiné možnosti, výcvik a lov můžete provádět jen v určitých částech republiky, kde dostanete povolenku od místních myslivců. A pak jsou dvě možnosti. Buď si dravce vezmete na ruku, jdete se projít a cestou děláte takzvané přílety. Nebo sednete do auta, každý sokolník má jiný způsob přepravy. Já používám velkou bednu, moje jestřábice Vackovka si do ní s radostí skočí, protože ví, že se jede ‚něco dělat‘. A v místě, kde mám povoleno cvičit, s ní létám.

Přílet je základní forma výcviku. V jeho první fázi dravce zvykáte na prostředí, na lidi, na psy, kola, auta. A potom, když už vám, a také okolí, dravec věří, pomocí malých odměn v podobě potravy začnete prodlužovat vzdálenost, ze které se dravec vrací k vám, na rukavici. Na začátku jsou to jen takové přeskoky. A když už natolik věříte dravci, že se k vám vrátí, můžete ho pustit na volno. Pak je nesvázaný, divoký, ale nějakým způsobem s vámi spolupracuje.

Kdo chce u nás být sokolníkem, musí získat lovecký lístek (složit klasickou mysliveckou zkoušku). Klub sokolníků následně provádí sokolnické zkoušky, které se skládají ze čtyř předmětů. Oproti ostatním státům Evropy či světa má české sokolnictví odbornou úroveň. Záleží nám na tom, aby sokolníci měli veškeré znalosti pro to, aby se o dravce starali pořádně.

Ale zpátky k dravcům samotným. Všichni sokolničtí dravci, pokud se s nimi aktivně loví a létá, jsou v době mimo výcvik pomocí kožených poutek, obratlíku (kovové spony) a dloužce (asi metrového provazu) přivázáni k posedu. U jestřábů mu říkáme jestřábí oblouk, u sokolů je to sokolí špalek.

Jestřábi a krahujci, to jsou dravci nízkého letu

Dravci se ozývají v určitou dobu roku, zejména v hnízdním období, kdy můžou na člověka tokat, stejně jako na biologického partnera v přírodě. Ozývají se takovým speciálním voláním. Nebo když má dravec hlad, dá najevo sokolníkovi, že už je čas oběda. Dravci také rádi a často pijí a rádi se koupají.

Moje jestřábí samice Vackovka, a obecně samice jestřába, má rozpětí křídel asi metr dvacet. Může se zdát, že jsou dravci velcí, ale Vackovka váží jen jeden kilogram. Zato dokáže ulovit čtyř nebo pětikilového zajíce.

Pro mě je sokolnictví, spíš než koníček, styl života. Svůj život si bez něj nedokážu představit,“ dodává sokolník Tomáš Kunca.